Nabídku značky Mercedes-Benz v segmentu sportovních automobilů rozšířil v roce 1955 levnější a konzervativnější model 190 SL. Odpovídal na poválečnou vlnu popularity menších sportovních automobilů dovážených do USA z Evropy a své oficiální premiéry se dočkal na autosalonu v Ženevě.

Model 190 SL vznikl použitím upraveného podlahového roštu a čtyřválcového motoru z menších cestovních sedanů, přezdívaných podle konstrukce karosérie jednoduše „Ponton“. S ohledem na absenci závodních ambicí, vyhrazených mnohem výkonnější třístovce, nebyl nutný lehký a pevný, ale výrobně náročný, prostorový rám. Zkrácením a úpravou původního šasi sedanů vznikla samonosná ocelová karosérie inspirující se u většího sourozence. Díky běžnější konstrukci s nosnou podlahovou plošinou měl vůz od počátku pohodlně přístupný zavazadlový prostor v zadní části.

Pro použití v automobilu se sportovním střihem doznal původní agregát několik dost podstatných úprav. Motor měl novou hlavu s moderním rozvodem OHC poháněným dvojitým řetězem. Byl zvýšen také zdvihový objem a to na 1897 cm3. Kompresní poměr dosáhl hodnotu 8,5:1 (později až 8,8:1), kvalitnější poválečný benzín to již umožňoval. Experimenty se vstřikovacím zařízením po vzoru 300 SL bohužel prokázaly přetížení bloku motoru s pouhými třemi hlavními ložisky na klikové hřídeli.

Motor měl novou hlavu s moderním rozvodem OHC poháněným dvojitým řetězem. Byl zvýšen také zdvihový objem a to na 1897 cm3. Motor byl totiž původně stavěn na výkon pouhých 65 koní. Se vstřikováním paliva do sacího potrubí se povedlo dosáhnout při zkouškách až dvojnásobného výkonu, ale motor přestával být spolehlivý. V sériové verzi si nakonec vystačil s dvojicí dvoustupňových horizontálních karburátorů a nabízel působivý výkon 105 koní. Motor doplňovala ručně řazená čtyřstupňová mechanická převodovka.

Motor měl novou hlavu s moderním rozvodem OHC poháněným dvojitým řetězem. Byl zvýšen také zdvihový objem a to na 1897 cm3.

Podvozek zůstal v přední části zcela nezměněn, náprava i s pomocným rámem byla kompletně převzata ze sedanů 180. Vzadu se objevily moderní výkyvné polonápravy s nízko uloženým bodem kývání. Na svoji dobu poskytoval podvozek výborné jízdní vlastnosti a s rezervou zvládal instalovaný motor. Zastavení automobilu měly na starosti bubnové brzdy na všech kolech, s jejichž ovládáním pomáhal podtlakový sériově montovaný posilovač.

Do sériové výroby se vstřikování paliva po vzoru 300SL nedostalo, nákladné řešení bylo nahrazeno dvojicí horizontálních karburátorů.

Relativně malý výkon motoru stačil i přes značnou hmotnost vozu na dosažení maximální rychlosti 170 až 180 km za hodinu. Zrychlením na 100 km/h za 14,5 sekundy nemohl Mercedes 190SL excelovat. Ale na to byl určen větší model 300SL. Luxusní vybavení vozu si vyžádalo svoji daň v podobě větší hmotnosti.

Podlahová polosamonosná plošina 190SL nezakryje svoji příbuznost s malými sedany "ponton". Ve své době se jednalo o moderní řešení.

Konkurenci předčil Mercedes kvalitou a image

V čem automobil měl ale určitě navrch před italskou a britskou konkurencí, byla kvalita. Skvělé zpracování, nekroutící se karosérie, pohodlí, bezpečnost ale také „image“ značky.

Přístrojová deska se nápadně podobala dospělému 300SL, jehož tachometr ale končil mnohem dále. I proto typ 190 SL představoval zajímavou možnost jezdit otevřeným sportovním Mercedesem. Ke spokojenosti nejen Maxe Hoffmana, na jehož popud se první poválečné sportovní Mercedesy vyvíjely, si své majitele našlo až 25 881 vozů a to nejen na amerických silnicích.

Model kupé vznikl prostým dosazením pevné střechy na roadster, ta plátěná v tomto případě chyběla!