Pokud o rychlostní rekord je stejně starý samotný automobil

Člověk je tvor pošetilý a zvídavý a není se co divit, že jakmile byl vyroben první automobil schopný jízdy, přišly nápady na porovnání sil, na zdolávání rekordů. Samozřejmě můžeme soupeřit v rychlosti na zemi, ve vodě anebo ve vzduchu, přičemž v posledně jmenované platformě bude možné dosahovat nejlepších výsledku. Nyní se podíváme na rekordy pozemní, převážně silniční. Závody se konaly dříve i bez automobilů – pěšky, později pomocí koní a s příchodem parního stroje byly k rychlostním rekordům přizvány další technické vymoženosti. Ta pravá éra závodění přišla ale až s objevem spalovacího motoru a automobilu jako takového. Hovoříme o konci 19. století, ale budete se divit, jakých rychlostí byly tyto prastaré stroje schopné dosahovat.

První oficiální rekord byl zapsán už v roce 1898. Autorem tohoto rekordu byl francouzský řidič Gaston de Chasseloup-Laubat, který na svém elektromobilu dosáhl rychlosti 63 km/h. Právě přelom devatenáctého a dvacátého století je dobou, kdy se automobily stávají rychlejším dopravním prostředkem než koně. Otázka ceny a spolehlivosti zatím zůstává stranou, ale 60 km/h už nabízelo docela slušnou rychlost přepravy, i když množství sjízdných cest bylo tristní.

V roce 1904 se začíná psát nová etapa rychlostních rekordů. V tomto roce dosahuje totiž absolutního rekordu automobil se spalovacím motorem a sesazuje dosavadního krále z roku 1898. Autorem rekordu byl světoznámý průmyslník Henry Ford, který s automobilem vlastní značky dosáhl rychlosti 147 km/h. Rekord ale nebyl v platnosti dlouho, protože o dva roky později byl sesazen – tentokrát pro změnu parním automobilem. Parní vůz nesl jméno Stanley Rocket Racer, který pilotoval americký závodník Fred Marriot a dosáhl až na číslo 205 km/h, čímž poprvé překonal dvousetkilometrovou rychlostní bariéru.

Automobil se spalovacím motorem zvítězil zase až v roce 1927, kdy byla proražena hranice 300 km/h. Britský řidič Henry Segrave s automobilem Sunbeam 1000 HP (číslo označuje výkon 1000 koní) jel rychlostí 328 km/h, čímž překonal nejen hranici již zmíněných 300 km/h, ale také 200 mil za hodinu, která je v anglosaském světě klíčovější.

Období do druhé světové války už nevedlo k překonání dosavadního rekordu. Změna nastala až v roce 1947. John Cobb s pístovým motorem dosáhl 634 km/h a tato hranice pomalu orámovala nejzazší meze spalovacích motorů. S klasickými pístovými motory na benzín už nebylo možné rapidně zvyšovat dosahovanou rychlost. Další rekordy přicházejí v šedesátých letech. Donald Cambell se svým strojem Bluebird, které byl poháněn turbínou, dosáhl na rychlost 648 km/h. O rok později Craig Breedlove na solných pláních v USA atakoval hranici 1000 km/h, ale nakonec se svým tryskovým automobilem dosáhl „pouze“ na 978 km/h.

Až do roku 1983 následovala v trhání rekordů pauza, ale ve zmíněném roce přichází na scénu Richard Noble, který poprvé pokořil magickou hranici 1000 km/h. Od této rychlosti bylo už kousek k tomu, aby byla překonána rychlost zvuku a to se pokusil v roce 1997 Andy Green s vozem Thrust SSC, s nímž dosáhl hranice 1227 km/h. Zároveň se jedná o doposud nepřekonaný rekord. Ale pozor, možná tyto řádky za pár let už nebudou platit. Andy Green chce překonat sám sebe a plánuje se speciálem Bloodhound SSC dosáhnout rychlosti 1690 km/h. A třeba se mu to podaří!

[MJ 7. 1. 2013]