Sanitka, pohřebák i spolehlivý pracant Aneb jediná komunistická dodávka

Řeč je o automobilu Škoda 1203, tedy jediný - pokud nepočítáme prototypy - dodávkový automobil komunistického Československa. Je s podivem, že Československo, velmoc v rámci východního bloku ve výrobě automobilů, vyprodukovala pouze jeden typ dodávky. Může za to centrálně řízení hospodářství a sovětští soudruzi prostě stanovili, že více typů nebude třeba. Pokud vezmeme v potaz celý východní blok, tak kromě Škoda 1203 existoval už jen sovětský automobil Barkas. Není proto divu, že dvanáctsettrojky se staly páteří československého hospodářství i zdravotnictví. A my, dříve narození, si ještě pamatujeme, jak houfně jezdily po našich silnicích.

Historie Š1203 se začala psát v roce 1955, kdy byl uložen požadavek na vývoj nového lehkého dodávkového automobilu, který měl nahradit zastaralé typy z předválečných let. Mělo se jednat o auto, které by na jedné platformě mohlo existovat ve více verzích (sanitka, mikrobus, dodávka, valník), díky této unifikaci měla být snadnější výroba i servis. Není tajemstvím, že Škoda se při konstrukci této dodávky inspirovala snad nejúspěšnější dodávkou všech dob - Volkswagen Transporter, který v té době už několik let brázdil evropské silnice. Škodovácký projekt nesl označení Škoda 979 a vyvíjel se postupně až do roku 1965, kdy začal konečně ve větším množství sjíždět z montážních linek. Zajímavostí rozhodně je, že motor měl objem pouze 1,2 l při výkonu 36 koní, což se na dnešní požadavky může zdát velice málo. Navíc když vezmeme v potaz, že tento automobil mohl nést zatížení až 950 kg. Tato teze se ukázala pravdou a do pozdějších verzí se montovaly motory o objemu 1,4 litru. Škoda 1203 byla takovou skládačkou, kdy většina dílů pocházela z již existujících modelů, například ze Škody 1000 MB. Dvanáctsettrojka měla pohon zadních kol, maximální rychlost se dle modelu pohybovala mezi 90 a 115 km/h. Zajímavostí je, že tato auta se nevyráběla v Mladé Boleslavi, ale ve slovenské Trnavě, kde se vyráběly motory a kompletace potom proběhla ve Vrchlabí. Později se montovala auta kompletně již jen v Trnavě. Než byla výroba přesunuta do Trnavy, vyrobilo se 70 000 kusů, celkový počet však není přesně znám.

Všichni si tyto vozy pamatujeme asi jako sanitky, v té době ani jiných typů sanitek moc nebylo (snad ještě Škoda 1202 anebo později vyvýšená Tatra 613). Tato auta používaly také pohřební služby, zedníci, stavaři, dělníci a vůbec každý, kdo potřeboval převézt větší množství osob nebo materiálů, než by se vešlo do osobního auta. Auto se stalo legendou i přesto, že bylo nespolehlivé, poruchové a extrémně nepohodlné. Jednalo se o pracanta, u něhož nebylo na prvním místě pohodlí, ale dovézt jakýkoli náklad z bodu A do bodu B. Po pádu komunismu je výjimečnost Škody 1203 ta tam, k dispozici jsou jiné, mnohem lepší a spolehlivější vozy a přibližně stejné ceny. Například již zmíněný VW Transporter nebo Ford Transit a podobně.

V roce 1985 přišla poslední modernizace, která však byla jen kosmetickou úpravou na jinak žalostně zastaralém modelu. Vůz z koncepcí z 50. let nemohl modernímu konzumnímu zákazníkovi devadesátých let co nabídnout a výroba záhy končí. Neskončila však úplně, protože v Žacléři sídlí firma Ocelot, která se zabývá opravami a také výrobou nových kusů na zakázku.

[MJ 3. 8. 2017]