Pro Hopkinse měl úspěch zásadní význam především proto, že mu umožnil získat role v prestižních filmových projektech významných režisérů. Devadesátá léta jsou pro Hopkinse nejzajímavější filmovou dekádou. Třikrát se setkal s režisérem Jamesem Ivorym (Howards End,Soumrak dne - The Remains of the Day a Přežila jsem Picassa - Surviving Picasso). Především role majordoma v Soumraku dne stojí za připomenutí. Za fenomenální výkon, kdy se Hopkinsovi podařilo plasticky vykreslit vnitřní svět člověka, který nikdy své nitro neodrývá, získal Hopkins opět mnoho cen (Cena londýnských filmových kritiků, Donatellův David, nominace na Oscara, na Zlatý glóbus a na cenu BAFTA). I další setkání s Richardem Attenboroughem u filmu Krajina stínů (Shadowlands, 1993), kde ztvárnil autora dětských knížek C.S. Lewise mu vyneslo ceny (Cena BAFTA, Cena losangeleských filmových kritiků a Cena Národní filmové rady – poslední dvě získal společně za výkon v Soumraku dne). Oscarové nominace získal ještě za role skutečných osob – exprezidenta Johna Quincyho Adamse hrál ve Spielbergově dramatu Amistad (1997) a prezidenta Nixona ve stejnojmenném filmu Olivera Stonea (1995). Hopkins neváhal přijmout role ani v čistě komerčních projektech: Na ostří nože (Edge, 1997), Zorro: tajemná tvář (Mask of Zorro, 1998), nebo Instinkt (Instinct, 1999). V roce 1999 se objevil v shakespearovském dramatu Julie Taymorové Titus. Režisérka klasické drama z antického Říma ozvláštnila mnoha postmoderními prvky a neváhala ani zobrazit několik šokujících scén brutálního násilí. Hopkinsův hrdina zde prochází neskutečným utrpením, aby si v závěru mírně připomenul svou nejznámější roli dr. Lectera.