Jiří Kajínek - nejznámější vězeň u nás

Každý, kdo žije v Česku, zná bezpochyby Prahu, Český Krumlov, Beskydy, Jaromíra Jágra, Karla Gotta a Jiřího Kajínka. Posledně jmenovaný je tak trochu kontroverzní osobností, protože se jedná o bývalého trestance, jedná se de facto o zločince, který se soustavně několik let věnoval trestné činnosti. Veřejnost se nemůže nikdy dozvědět, jak události ve skutečnosti proběhly a komu v této věci teda věřit. Soud několikrát rozhodl tak, jak rozhodl a měl k tomu asi nějaké důvody. O tom, co jednotlivé soudce vedlo k tomu vynést takový rozsudek, nehodláme spekulovat, ale je nutné připustit i možnost, že proces nemusel být zcela objektivní a spravedlivý. Kdo to je Jiří Kajínek a jaký je jeho příběh?

Narodil se 11. ledna 1961 a jak sám říká, rodiče byli na něho velmi milí a vedli ho k zodpovědnosti. Výchova byla liberální a dle jeho slov se nestávalo, že by byl v dětství bit či něco podobného. Škola ho bavila, za školu nechodil, občas měl nějaký ten malý průser - zkrátka provedl klukovinu. Skamarádil se se staršími kamarády, kteří už měli nějaké ty životní zkušenosti a dostal se k vybavení, které umožňovalo otevírat zámky. S planžetami se naučil doma nanečisto otevřít cvičně zámky a zjistil, že je v této dovednosti výjimečně zručný. Už v roce 1974 měl potíže se zákonem, kdy byl pro méně závažné skutky prošetřován policií. V roce 1982 se poprvé dostává do vězení za vloupání do chat. Život šel dál a on si našel svůj systém, jak vykrádat byty tak, aby nikomu neublížil a zároveň, aby se na něj nikdy nepřišlo. Ovšem jednou ho při vykrádání bytu uviděla sousedka, ta zavolala policii a problém byl na světě. Při útěku zmlátil dva policajty, třetího shodil ze schodů, ale nakonec se sjela spousta policejních hlídek a klec sklapla. V roce 1985 byl za krádeže, vloupačky a za útok na veřejného činitele odsouzen.

Takhle se Jiří potuloval na hraně zákona, kdy byl střídavě ve vězení a střídavě na svobodě až do roku 1998, kdy byl nad případem zastřelení podnikatele (mafiána) a jeho osobního strážce. V celém případu byla od počátku spousta pochybností, byly do něho zapojeny i špičky české policie a justice. Doživotní trest, který byl vynesen 23. června 1998, všechny šokoval a Kajínek zamířil na dlouhou dobu za mříže. Jak sám říká, je mírumilovný člověk a násilí používal pouze, když už neměl jinou možnost a nikdy nikoho nepřepadl a nevěnoval se násilné trestné činnosti. Sdílel cely s nejtěžšími vrahy. Několikrát se pokoušel o obnovu procesu. Snažil se zařídit další nová důležitá svědectví před soudem. Neúspěšně. To k ničemu nevedlo, a tak se rozhodl 29. října 2000 okolo 18:15 z věznice Mírov uprchnout. Útěk plánoval několik měsíců, všechno měl do detailů promyšlené a nachystané. Protože na Mírově funguje výrobna žaluzií, vyrobil si lano s provázků na žaluzie. Aby mu dozorci tyto provázky nenašli, zašíval je do matrace - tu totiž jako jedinou nikdy neměnili. Společně s ním měl utéct ještě Martin Vlasák, který se ale nakonec zalekl a poslušně se vrátil do cely. Samozřejmě dozorci začali na Kajínka ihned pálit z automatických zbraní. Pár set metrů od věznice měl připravené zbraně i automobil. Vydal se směr Praha. Takže za dvě hodiny, kdy jej v okolí Mírova hledaly stovky policistů, on už seděl v pohodlném pokoji v Praze s pivkem v ruce a doutníkem v puse.

Policie dala do jeho hledání veškeré možné síly a prostředky. 8. prosince 2000 provedla URNA zákrok, kde Kajínka zadržela. Od té doby se potuloval po českých věznicích až do 10. května 2017, kdy mu prezident republiky Miloš Zeman udělil milost. Ten den vyšel z brány věznice ve svém legendárním zeleném tričku a nyní už má i svoje bonbóny - Kajínky. Sladké tak, jako jeho svoboda.

[MJ 30. 11. 2017]