Dobývání střechy světa

Nejvyšší hora světa Mount Everest, která se rozprostírá na rozhraní Nepálu a Číny (přesněji Tibetu) je odpradávna opředena mnoha mýty. Zajímavý je už fakt, že se dodnes přesně neví, kolik vlastně měří. Většina průzkumů říká, že 8848 metrů, ale najdou se i taková měření, která dokázala, že se hora ční až 8882 metrů nad hladinu moře. Himaláje jsou vzdáleností, způsobem myšlení i kulturou vůbec velmi vzdálená od Američanů nebo Evropanů, kteří hráli posledních pár stovek let první housle v dobývání nehostinných končin a exploraci neznámých dálav. Na úpatí Everestu, který místní Tibeťané nazývají Čumulangma, existuje mnoho kmenů, kteří se s horami naučili žít. Není však dochováno, že by někdo z nich dokázal zdolat Mount Everest. Nejspíše proto, že je k tomu nic netáhlo – proč by to dělali… Jedním z důvodů byly také legendy o bozích a démonech, jejichž hněv by byl vyvolán pokusem o zdolání této přírodní překážky. Čumulangma, tajemně se tyčící do nebes, je horou tak vysokou, že ji ani žádný pták nedokáže přeletět.

Kapitolou sami o sobě jsou šerpové. Slovo dnes označující nosiče nákladů, který někdy může plnit roli horského vůdce, označovalo původně kmen Šerpů, kteří žili v Nepálu v podhorských oblastech. Jedná se o lidi velmi odolné, přizpůsobené na život v nehostinných podmínkách a díky svému tuhému kořínku a schopnostech zvládat expedice do těch nejvyšších míst, se označení šerpa používá pro již zmíněné nosiče nákladů, i když nejsou z kmene Šerpů.

Novodobá historie dobývání nejvyšší hory světa se začala psát v roce 1899, kdy D. W. Freshfield najal několik šerpů a vydal se prozkoumat Himaláje. Byl s jejich službami nadmíru spokojen a stalo se zvykem, že když se člověk z „civilizace“ rozhodl navštívit toto pohoří, využíval k tomu šerpy. První pokus o zdolání samotného Everestu proběhl v roce 1921, kdy zde dorazila výprava Angličanů v čele s Gerogem Mallorym. Právě tento člověk je označován za toho, kdo vůbec našel cestu k vrcholu. Dostal se až téměř na vrchol hory Čumulangma. Dosáhl výšky 8 320 metrů, ale lavina, která zabila 7 členů jeho výpravy, nakonec zapříčinila celkový krach jeho expedice. V roce 1924 to zkoušel britský plukovník Norton, jehož noha stanula až na neuvěřitelných 8 530 metrech. To byl až do roku 1952 rekord. Na výpravu se ještě vydal znovu Mallory a také Irving. Ani jeden se ale nevrátili. Není však vyloučeno, že vrcholu dosáhli.

Historii přepsal až Novozélandský dobrodruh Edmund Hillary, který jako první člověk skutečně stanul na vrcholku nejvyšší hory světa. Tento muž společně s velmi spolehlivým a zkušeným šerpou Tenzigem Norgayem v květnu 1953 zvítězil v nerovném boji člověk versus příroda. Nahoře udělal samozřejmě několik fotografií. Nutno dodat, že tato výprava, jak to bývá obvyklé, si „pomáhala“ kyslíkovými přístroji. Tak jako tak se ale jedná o důležité prvenství a Edmund Hillary dostal za své činy Podvazkový řád, Řád Nového Zélandu a Řád britského impéria.

Velmi známým horolezcem, který zdolal Everest vícekrát a je expertem na himálajské velehory, je Ital Reinhold Messner. V roce 1978 zdolává vrchol dokonce bez kyslíkových masek, čímž se zapsat do historie. Druhou výpravu uskutečnil v roce 1980 jako sólový výstup a bez lan. Prošel napříš Antarktidou, Grónskem, pouští Taklamakan a Gobi. Byl také poslancem Evropského parlamentu za italské zelené.

Prvními československými horolezci, kteří vystoupili na Mount Everest, byli Zoltán Demján a Jozef Psotka. Jak je z jejich jmen zřejmé, oba byli slovenské národnosti a prvním Čechem, který se na vrchol dostal, byl až v roce 1991 Leopold Sulovský.

Výpravy na „střechu světa“, jak je Everest pro své prvenství nazýván, se poslední dobou staly velmi populární. Místní šerpové nemají kapacity pro uspokojení poptávky. Ačkoli výstup kromě dostatku finanční vyžaduje velmi dobrou fyzickou kondici, schopnost sebezapření a silné horolezecké zkušenosti, existují zajímavé případy výstupů. Například nedávno horu zdolala 73letá Japonka.

[MJ 21. 5. 2012]