Nehostinná přec krásná - taková je ruská tajga

Jako Evropané jsme si zvykli jezdit na dovolenou do jižních krajin, k mořím, na pláže. Zvykli jsme si trávit dovolenou ve velkých městech jako New York, Paříž, Londýn, kde se nám dostává veškerého luxus, na který jsme zvyklí. Dovolenou bereme jako místo k pasivnímu odpočinku, kde načerpáme nové síly, jako příležitost poznat krásy světových památek, abychom zapózovali před šikmou věží v Pise, udělali s přáteli selfíčko a s tím se následně chlubili na sociálních sítích a v práci před kolegy. Existují však i jiné druhy dovolené, které se řekněme vyhýbají mainstreamovému proudu. Které objevují dosud nepoznané krajiny dálných zemí. Dovolená pro pravý chlapy, kteří se nebojí divoké přírody a nepotřebují večeřet humry v hotelu Hilton. Hovoříme o území, kam byli po staletí vyháněni vrazi a další zločinci na místo trestu smrti. Hovoříme o krajině, kde v zimě teploty klesají pod 50°C pod nulou. Hovoříme o Sibiři.

Rusko je obrovitánskou zemí s velkými rozdíly mezi severem a jihem, mezi západem a východem. Zatímco evropská část Ruska je, řekněme, civilizovaná, mají zde všechny výdobytky Západu, asijské stepi jsou divočinou, kde se způsob života nezměnil po staletí. Jedinými výdobytky jsou zde automobily, vlaky a motorové pily. Ve větších městech i elektřina, ale rozhodně není samozřejmostí. Pokud by se mezi vámi našel někdo, kdo by měl dostatek odvahy zakusit něco nového a nevadí mu nedostatek komfortu, doporučujeme udělat si dobrodružnou výpravu do Sibiře. Co se týče vegetačních pásů, převažuje na Sibiři tajga, která se vyznačuje krátkým, ale intenzivním létem, ve kterém vám budou život otravovat miliony komárů a dále rychlým nástupem podzimu s vydatnými dešti, které změní půdu v neprostupné bažiny. Následuje dlouhá, více než půlroční zima s velkým množstvím sněhu a teplotami okolo minus padesáti. Nejpříznivějším obdobím je jaro, které připomíná naši zimu. Teploty příjemně okolo -10 stupňů, ledy v řekách tají, příroda se probouzí k životu.

Životy lidí se musely přizpůsobit místním přírodním podmínkám. Musíme si uvědomit, že v mnohých oblastech na Sibiři nežijí etničtí Rusové. Z právního hlediska se sice jedná o státní útvar Rusko, ale v oblastech, o nichž mluvíme, převažují spíše původní etnika, která mnohdy ani neumí rusky. Mluvíme o národech jako jsou Evenkové, Jukagirové, Čukčové, Chantové, nebo Něnci. V oblasti Murmansku potom žijou Sámové a na samotném severu Eskymáci. Pro tyto lidi (ale i pro etnické Rusy žijící v tomto prostoru) je typický lovecký způsob života. Přes léto jsou u svých rodin v nějaké vesnici, kde si připravují na zimu a na podzim vyráží do divočiny, kde žijí zcela osamoceni v předem připravených srubech a loví místní zvěř. Jedná se nejčastěji o hranostaje, soboly, veverky, lasice a někdy i větší zvířata. V těchto oblastech se vyskytuje spousta vlků i medvědů, kteří mohou být nebezpeční i pro celé vesnice, natož pro osamělého lovce.

Pokud byste měli zájem zakusit tu pravou divočinu Sibiře, doporučujeme oblasti okolo Omsku, Novosibirsku nebo vyhlášený Irkutsk. Jedná se o relativně velké město (přes 600 000 obyvatel) s veškerým potřebným zázemím. Jedinou strastí pro Evropana zde bude nepředstavitelná zima, zejména v zimních měsících. Nedostatkem energetických zdrojů nebo technologií místní lidé ale netrpí. Přes Sibiř vede železnice označována jako transsibiřská magistrála, která je i dnes, více než 120 letech svého provozu, hlavní dopravní trasou přes toto území. Pokud máte po kapsách víc drobných, můžete samozřejmě využívat i leteckou dopravu, která je značně rychlejší a pohodlnější.

[MJ 4. 12. 2015]