Od tragédie na Everestu uplyne 20 let

O tom, že nejvyšší hora světa, Mount Everest, může být velmi nebezpečná, není třeba pochybovat. Učí se o ní na každé základní škole a každý přece ví, že se jedna o nejvyšší horu světa vysokou 8848 m a že leží na rozhraní Nepálu a Číny. Kdo se trochu zajímá o horolezectví a vylezl na pár kopečků, ať už u nás anebo kdekoli jinde v Evropě, dobře ví, že výstup na Mount Everest je skutečně něco jiného než výlet někam do Tater či Alp a že rozhodně není žádné přehánění, když řekneme, že jakákoli výprava na vrchol této hory, i výprava plný zkušených horalů, je riskováním životů. V minulosti hora pohřbila velkou spoustu lidí a ani dnes, v době moderní vědy a techniky, tomu není jinak. Jednou z posledních velkých tragédií je úmrtí 8 lezců v roce 1996.

Abychom vše mohli snáze pochopit, ujasníme si nejdříve několik faktů. Hora Mount Everest byla "pokořena" až v roce 1953, kdy na jejím vrcholu stanul Edmund Hillary a jeho šerpa Tenzig Norgay. Již tento fakt, že byla zdolána až po druhé světové válce, značí, jak obtížný tento výstup je. Od té doby se zde konalo několik desítek expedic a na vrcholu stanuly stovky lidí. Až do devadesátých let zůstávala tato hora výsadou skutečných odborníků, horolezců a profesionálních výprav. Od devadesátých let, v souvislosti se sociologickými i technologickými změnami, se i z Everestu stává pomalu turistická atrakce. Probíhají první placené zážitkové expedice. Běžní turisté si prostě objednají výstup na Everest. Oni platí, oni jsou pánem. Mnozí z nich nemají s velehorami příliš velké zkušenosti. Jde o senzaci. Jde o módní trend celebrit.

Výpravy na Everest trvají několik týdnů, kdy většinu časů strávíte v základním táboře a organismus se musí aklimatizovat na místní podmínky. Základní tábor je ve výšce cca 5700 m, nad ním potom existují ještě 4 tábory, v nichž je možné provizorně přenocovat. Na samotný vrchol se potom vychází z posledního tábora a ten trvá jeden den. Na noc se opět musíte vrátit do tábora. Tento časový harmonogram je nutné dodržet stůj co stůj a v případě, že se počasí zhorší anebo že skupina nestíhá, je dobré počkat na další den. Na přelomu dubna a května roku 1996 plánovaly výstup na Everest dvě komerční expedice. Jednalo se o Mountain Madness (tu vlastnil Američan Scott Fischer) a Adventure Consultants (tu vlastnil Novozélanďan Rob Hall). V obou výpravách se nacházelo 8 zákazníků, 3 horští vůdci a blíže neurčený počet šerpů - nosičů. Smůla se na výpravy přilepila hned ze startu při vynášení zásob do táborů, kdy jeden šerpa onemocněl vysokohorskou nemocí, byl z výpravy stáhnut a za několik měsíců v nemocnici umírá. Cestou dochází k několika problémům - nebyla ukotvena lana a žebříky, po kterých měla výprava jít a dále byli členové skupiny různé rychlí, proto se muselo  čekat a druzí zase museli jít nad své limity. Do 4. výškového tábora dorazili víceméně ještě všichni bez zásadních problémů a aby bylo možné se bezpečně vrátit do tábora, bylo určeno, že musí všichni stanout na vrcholu Everestu nejpozději v 13:00. Expedice se však začala hroutit, někteří členové to začali otáčet zpátky, protože byli příliš vyčerpaní. Přicházela bouře. Do 13:00 se nikomu nepodařilo vrcholu dosáhnout. Ti první přišli okolo 14:00 hod a horský vůdce Rob Hall byl na vrcholu dokonce ještě v 16:00, aby zde počkal na nejpomalejší klienty. A to se jim stalo osudným. Počasí se ještě zhoršilo a začalo se stmívat. Druhý horský vůdce Scott Fischer na vrchol ani nedošel a zkolaboval. Rob Hall se cestou dolů musel starat o jednoho klienta, který také zkolaboval a stal se první obětí toho dne. Rob Hall jakožto nejzkušenější a nejsilnější horský vůdce pokračoval v sestupu, ale neměl šanci. Vyčerpaný, bez potravin, zcela promrzlý. Několikrát se vysílačkou ozval centrále, která ho přepojila dokonce jeho manželce domů, ta se mu snažila dodat sil. Avšak marně.

Z expedice se nevrátilo celkem 5 lidí. Čtyři z Adventure Consultants a jeden z Mountain Madness. Kromě toho ve stejnou dobu na indické straně hory zahynuli i tři příslušníci indické pohraniční policie. Tato událost celému lidstvu jasně ukázala, že lidé nejsou neomezenými pány a že i v dnešní době všelijakých technických vymožeností je příroda stále jasně silnější než jakýkoli člověk.

[MJ 25. 4. 2016]