Robert Falcon Scott – muž, kterému osud nepřál

Na počátku dvacátého století vypukl závod o dobývání obou pólů. Poté, co v roce 1909 americký dobrodruh Robert Peary dobyl severní pól, zbývalo se vydat už jen jižním směrem. Samozřejmě se jednalo o velmi prestižní záležitost a stejně jako závody do dobytí vesmíru v době studené války, tak i v této disciplíně vypukla jakýsi nepsaná soutěž. Tehdejší světové mocnosti Německo, Velká Británie a samozřejmě také severské národy jako Švédové a Norové začali pomalu chystat výpravy. Nejrychleji to stihli Norové a Britové. V přibližně stejnou dobu vyrazila výprava norského polárníka Roalda Amundsena a důstojník britského námořnictva Robert Falcon Scott.

Scott se narodil v roce 1868 v Plymouthu a vzhledem k rodinné námořnické tradici byl směr jeho kariéry jasný. Už ve třinácti letech vstoupil do armády a velmi rychle a ambiciózně stoupal v žebříčku hodností. V roce 1899 bylo v Královské zeměpisné společnosti rozhodnuto o dobytí jižního pólu a velitelem expedice byl určen kdo jiný než Scott. V letech 1900 – 1909 absolvoval několik expedic v oblasti Antarktidy, ale dorazit až na samý pól se mu nepodařilo. To teprve mělo přijít.

Scott a Amundsen o sobě navzájem věděli a každému bylo jasné, že je v sázce všechno – spousta peněz, čest a také jejich samotné životy. Jde o to, kdo vztyčí na jižním pólu vlajku své země jako první a kdo během cesty nezahyne. Každý se ale zvolil jiný přístup. Zatímco norská expedice zde byla pouze s cílem dorazit k pólu a o nic jiného se nestarali a upřednostňovala tradiční způsoby – to je přírodní kožešiny, lyže, saně a psí spřežení, vědecky založení Britové měli jiné metody. Ti naopak chtěli co nejvíce věcí vyfotografovat, posbírat co nejvíce vzorků, objevit a popsat zde žijící živočichy. Nechali si ušít speciální zimovzdorné oděvy, namísto velkého množství psů si vzali pásové traktory a poníky, kteří jim vezli zásoby. Scott se nechal slyšet, že „není divoch, aby používal kožešiny a psy“ a na námitky, jestli to opravdu bude fungovat, když to není vyzkoušené, pronesl: „gentleman nic nezkouší“. Jestli se rozhodl správně, ukázaly následující týdny.

Je leden 1912 a Scottova expedice konečně dorazila až k jižnímu pólu. V té době již velmi vyčerpaní muži, kterým traktory v tak nízkých teplotách selhávaly a jejich oděvy vyrobené z nejnovějších materiálů se ukázaly jako ne zcela ideální. To, co je ale podlomilo nejvíce, byl pohled na vlající norskou vlajku. Nezbývalo nic jiného než se smířit s prohrou a vypravit se zpátky – jinými slovy odteď šlo už o holý život. Na pólu naměřili -29°C a pomalu se na jižní polokouli blížila zima. A dostat se do bezpečí nebyla záležitost pár dní. Zde se ukázala rozhodnutí, které Scott dříve udělal, jako chybná. Jak již bylo zmíněno, poníci se ukázali jako nepoužitelní a museli být utraceni, stejně tak motorová vozidla byla téměř nepoužitelná. Další problém představoval fakt, že expedice čítala 5 členů, ačkoli původně měli být pouze 4 a pro tento počet byly také vypočítány zásoby. Už tento fakt znamená, že aby všichni přežili, muselo by jít všechno jako po másle a i tak budou trpět hladem. Za dva měsíce zbyli z výpravy už jen tři. V době, kdy si Amundsen již užíval zaslouženého vítězství, čekala tyto tři muže jistá smrt. Saně museli táhnout sami a bez jídla nebyla energie a tak vyčerpáním pomalu padli. Scott napsal dopis „Sdělení pro veřejnost“, ve kterém popisuje události výpravy. 18. března si poznamenal: „Přišel jsem o pravou nohu, odešly mi všechny prsty.“ 30. března Robert Falcon Scott umírá. Pólu sice dosáhl, ale až jako druhý, souboj tedy prohrál. Navíc prohrál i souboj s přírodou.

[MJ 12. 12. 2011]