Kam vlastně patříme?

Říká se - sto lidí sto chutí. Co se týče životního stylu, můžeme ale rozlišit dva základní typy lidí. Jedni nedají dopustit na klidné a "rodinné" prostředí maloměsta, druzí naopak potřebují k životu ruch velkoměsta. Každému z nás potom zbývá srovnat si priority a zvolit si, kam patříme.

"Na vesnici je větší klid, čistší vzduch a méně kriminality.", argumentuje má kamarádka, matka tří dětí. Já však jednoznačně beru jako největší výhodu maloměst přístup k přírodě. Kdykoliv se nám zachce, nasadíme tenisky, vyšlápneme ‚za humna a najednou máme krásný výhled na městečko z malého travnatého plácku na vrcholku příměstské hory. Avšak tenhle způsob života se líbí lidem jako je má kamarádka Hana.

Zato můj kamarád ze střední školy, Aleš se jmenuje, by nikdy nedal dopustit na davy lidí, ruch vozidel a městské dopravy, a svět neomezených možností. Ano, Aleš se svou přítelkyní Nikolou žijí v Praze. Život v malém městě nebo dokonce na vesnici si nedokážou představit. Co by dělali bez nonstop otevřeného obchodu, když v 11 večer dostanou na něco chuť? Nikola také miluje módu a bez Louboutin lodiček z domu nevyjde. Několik nákupních center a módních značek je pro ni mnohem důležitější, než čistý vzduch na vesnici.

Někomu dokonce nestačí ani Praha, největší město ČR. Potřebuje vyrazit za hranice, poznat kulturu cizích lidí, okusit oblíbená národní jídla a využívat cizí jazyk, který se tak usilovně učil 10 let. Dále jsou lidé, kteří se dále než na Slovensko za svůj dlouhý život nedostali. Netouží po tom -jsou věrní své zemi a jsou hrdými občany. Vlastní malý domeček, blízko zeleného lesa, s malou farmou.

Je důležité, najít to správné místo, kde je nám nejlépe, ať už je to kdekoliv. Každý ví, že shopaholik patří do velkého města a stará paní, která miluje zahrádkaření a pěstování své bio zeleniny, patří na vesnici. Každý má ve Světě své místo.

[BK 7. 7. 2014]