Bitva o Passchendaele

Po zranění, utrpěném v bojích, je seržant Michael Dunne (Gross), poslán do rodné Kanady, aby se zotavil. Ačkoliv se jeho fyzický stav zlepší, v noci zažívá noční můry, v nichž znovu prožívá události z fronty. Následně je jako neschopný služby přímo na bojišti převelen do náborové kanceláře, kde přijímá žádosti zájemců o vojenskou službu. Kromě jednotvárné práce ho čeká přezírání ze strany nadřízeného, který v něm vidí zbabělce vyhýbajícího se občanské povinnosti.

Světlým bodem v jeho životě se tak stává vztah se zdravotní sestrou Sarah (Dhavernas), s níž se seznámil během pobytu v nemocnici. Její mladší bratr, David (Dinicol), se ve snaze zapůsobit na rodinu své přítelkyně, dobrovolně přihlásí do armády a odchází bojovat do Evropy. Michael se nechá naverbovat pod jiným jménem a odjíždí rovněž, aby dal na mladíka pozor. Po nějaké době je jejich jednotka zapojena do vleklé bitvy u Passchendaele ve Flandrech. Michael se pro své zkušenosti stává velitelem čety a spolu s šedesátkou mužů se vydává posílat obrannou linii, která se nachází pod nepřátelským útokem. Vyčerpaní obránci však považují příchod svých spolubojovníků za vystřídání a aniž by k tomu měli rozkaz, stáhnou se z linie, jejíž obrana teď spočívá na Michaelově jednotce. Záhy poté se stávají terčem útoku německých vojáků, kteří jsou navíc v početní převaze. Následuje boj muže proti muži, v němž se nakonec Kanaďanům podaří se značnými ztrátami na své straně nepřítele odrazit. Na konci boje, když se Němci stahují, vyběhne David za nimi a v šoku je pronásleduje až k jejich zákopům. Zde se téměř dostane do jejich zajetí, tomu však zabraní exploze dělostřeleckého granátu, která mu způsobí vážné zranění. Michael se rozhodne ho zachránit a sám vyrazí přes zemi nikoho, přičemž je zasažen střelou z pušky. Německý velitel však poté vydá rozkaz k zastavení palby a umožní Kanaďanovi, aby svého druha odnesl zpět k vlastní linii. Ten tak skutečně učiní, krátce nato však umírá na následky svého zranění v polní nemocnici.

Už úvodní scéna filmu, Michaelova vzpomínka, dá celkem jasně najevo, jakým způsobem pojal Peter Gross, režisér, scénárista a představitel hlavní role v jedné osobě, ztvárnění krvavé epizody I. světové války. Po ní sice následuje poměrně dlouhá pasáž v Kanadě, která však nabízí nejen romantickou dějovou linii, ale i celou řadu podařených momentů. Ty se týkají především kontrastu hlavního hrdiny jako účastníka bojů a jeho okolí, které o válce dostává pouze zprávy prostřednictvím tisku. Nicméně celkově zabírá tato „nebojová“ část zhruba dvě třetiny filmu, což je možná až zbytečně mnoho. Nicméně na scény po přesunu do Evropy a především na skutečné vyvrcholení snímku v podobě titulní bitvy (pokud nevíte, jak se místo bojů správně vyslovuje, nepropadejte panice – nejste jediní). Gross jde v její zpracování, alespoň z hlediska naturalismu, ještě dál než třeba jeho američtí kolegové ve Ztraceném praporu. Skutečná bitva se odehrávala v rozbahněném terénu, který komplikoval vedení boje. Tuto skutečnost film plně respektuje a vrhá tak diváka do neskutečně depresivní krajiny, která vlastně není ničím jiným, než jednou velkou bažinou, z níž tu a tam ční zbytky děl či jiného vybavení. I samotné zákopy se tu mění na pouhé díry naplněné do poloviny vodou. Vlastní ztvárnění bojů pak s touto kulisou koresponduje. Je odpovídajícím způsobem syrové, brutální a vlastní střet obou armád probíhá bez jakýchkoliv pravidel. Rozhodně se jedná o jednu z nejlepších bojových scén na téma I. světové války, která byla natočena. Symbolického dravého ptáka letícího nad bojištěm si však tvůrci mohli s klidem odpustit. Kromě několika podobných drobností a zbytečně dlouhého úvodu však po všech stránkách zdařilý válečný film, jehož zhlédnutí za to rozhodně stojí.

[FanMovie 29. 9. 2012]