Dvanáct rozhněvaných mužů

Zpravidla se v této rubrice věnujeme filmovým novinkám anebo filmům z doby nedávné, nyní však uděláme výjimku a popovídáme si o opravdovém klenotu. Máme nyní na mysli film Dvanáct rozhněvaných mužů. Tuto nestárnoucí klasiku, která byla jednou velice povedeně i remakována, by měl vidět každý vzdělaný člověk a o fanoušcích filmu ani nemluvě.

Základní zápletkou filmu je to, že 18letý kluk je obviněn z vraždy, proběhlo vyšetřování, soud a nyní k odsouzení stačí verdikt dvanáctičlenné poroty, který však musí být jednohlasný - všech dvanáct mužů se musí vyjádřit buď pro anebo proti vině obžalovaného. A protože vražda je jasnou záležitostí a nejsou nejmenší pochyby o tom, že ji spáchal právě náš mladík. Avšak pozor, ačkoli jedenáct mužů hlasuje pro "vinen", jeden starší a moudrý pán - architekt Davis - hlasuje pro "nevinen". Jak z této šlamastyky ven?

Film byl natočen v roce 1957 režisérem Sidney Lumetem, který má za svou kariéru na kontě obrovské množství velmi úspěšných filmů, připomeňme jen Vraždu v Orient expresu, Pohled z mostu nebo Čas zastavit se. Tento režisér byl skutečným mistrem, dožil se 86 let a filmy točil téměř až do své smrti. Ve Dvanácti rozhněvaných mužích se nám představí také několik hereckých legend - Henry Fonda anebo Jiří Voskovec. Film se drží klasické stopáže, okolo hodiny a půl. Je černobílý, to mu však neubírá na kvalitě. Někoho by mohlo odradit, že se vše odehrává v jedné místnosti a že se zde kromě uvedených dvanácti mužů téměř nikdo neobjeví. Můžeme vás ale ubezpečit, že atmosféra vás vtáhne do děje natolik silně, že se budete cítit součásti rozhodovacího procesu a budete uvnitř sebe řešit morální a etická dilemata společně s herci.

Koho by přece jen odradila jisté stáří filmu, máme pro něj remake z roku 1997, který se již drží modernějších filmařských tendencí, je samozřejmě barevný a celkově má dnešním mladým divákům asi více co říct (ačkoli kvality a věhlasu originálu nedosahuje). Jinak se tento remake zcela drží originálu nejen v námětu, ale víceméně téměř ve všech scénách. Jack Lemmon v roli porotce č. 8, který odmítá okamžité odsouzení obviněného, zde předvedl skutečně brilantní divadlo. Doporučujeme zhlédnout obě verze, abyste mohli porovnat dle vlastního vkusu.

Zhlédnutím tohoto filmu nakouknete pod pokličku zlaté éry americké kinematografie, kdy byly filmy považovány za skutečné umění a nejednalo se o pračku na peníze, v níž nestydaté celebrity těží ze své vlastní hlouposti. Z filmu vyzařuje nejen příjemná atmosféra, ale film také otevírá několik etických dilemat a kromě označení krimi by se hodilo také psycho, protože psychologie jednotlivých aktérů zde hraje velmi významnou roli. Přejeme příjemnou zábavu!

[MJ 19. 7. 2016]