Po životě

Co se vlastně s námi stane, až umřeme? Nemyslíme teď fyzické tělo, ale co bude s naším vědomím? Budeme ještě vůbec něco vnímat? Odpověď na tuto otázku zatím těžko může přinést věda a tak se lidé uchylují k různým náboženským systémům. Velmi zajímavý pohled na tuto tématiku ale nabízí snímek Po životě, v originále After Life.

Film je sice na ČSFD hodnocen pouze průměrně (63 %), ale dle našeho názoru by si zasloužil mnohem víc. Režisérka Agnieszka Wojtowicz-Vosloo nepatří mezi příliš známé režisérky, ale musí se jí nechat, že tento film se skutečně povedl. After Life byl natočen v roce 2009, nejedná se tedy o žádnou žhavou novinku. Hlavní role si zahráli Liam Neeson a Christina Ricii, kteří filmu dodávají skvělou atmosféru a jeho kvalitu zvedají o třídu výš. On jako klidný, ale podivínský funebrál, ona jako mladá dívka, která se stala obětí automobilové nehody. A právě ona nehoda rozbíhá smršť zvláštních událostí…

Dívka se probere v márnici, doktoři ji totiž prohlásili za mrtvou. Divákovi ovšem není zprvu jasné (a tato otázka se vlastně docela nevyjasní do konce filmu, čímž dostává After Life ještě další rozměr), jestli je skutečně mrtvá a to, co vidíme, je vlastně život po smrti, anebo je živá a pohřebák, který se má o ni starat, se jí pouze snaží vsugerovat, že je mrtvá, aby ji skutečně mohl pohřbít. Nejedná se tak vlastně ani o horor, film nemá za cíl diváka nějakým způsobem k smrti vyděsit. Je to spíše velmi zajímavý mysteriózní thriller, který si zahrává s jedním z posledních tabu dnešní doby – se smrtí. Občas se ale pár morbidních, možná až trochu děsivých scén vyskytne.

Je vidět, že film patří spíše mezi nízkorozpočtové a trošku mu ubírá jistý nádech „televizního filmu“. Pro někoho může působit nudně neustále stejný děj (v podstatě se nic neděje, film není strhující podívanou akčních scén). Tato stereotypní, neustále dokola opakovaná myšlenka smrti prochází celým filmem od začátku až po zajímavý konec. Při sledování je třeba se do filmu vžít a nečekat od něj zbytečné množství efektů. Po životě je filmem, který namísto formy nabízí obsah (ano, můžeme říci, že by se z tohoto námětu dalo vytřískat víc). Film vás skutečně donutí se zamyslet nad otázkou smrti.

Jak už bylo zmíněno, snímek neustále balancuje mezi dvěma verzemi. Tou první je, že pán v márnici má dar komunikovat s mrtvými a ony mrtvoly jsou skutečně fyzicky již bez života. Druhá možnost, jak film chápat, je, že se jedná o zločinnou pohřební službu, která z různého důvodu zabíjí lidi, kteří by ještě měli možnost žít. To ať si každý přebere po svém.

[MJ 26. 11. 2012]