ENDEROVA HRA (ENDER’S GAME) – DĚTI VE VÁLCE S TERMITY

Po útoku termitích mimozemšťanů na Zemi se lidstvo připravuje na další invazi skutečně bizarním způsobem. Investuje biliardy dolarů do speciálních výcvikových programů pro náctileté děti, které mají vysokou inteligenci a mimořádný smysl pro logické a strategické uvažování, díky čemuž jsou vhodnějšími adepty na vojáky než většina dospělých (dospělé bojovat téměř nevidíme). Hlavní hrdina Ender (šestnáctiletý Asa Butterfield z Huga a jeho velkého objevu) se ukazuje být jedním z nejlepších a tak je vybrán, aby se přidal k nováčkům ve hvězdné flotile, která putuje k termití planetě a chystá se zaútočit.

Po celou dobu sledujeme Enderův kariérní vzestup, přičemž jen málokdy v tom hrají úlohu souboje a bitvy s mimozemšťany. Při sledování filmu mě napadlo, že to je taková Hvězdná pěchota s dětmi a pro děti (žádná krev), ta ale byla mnohem akčnější, zatímco Enderova hra je spíš o konverzování. A také jí oproti Hvězdné pěchotě chybí nadsázka a humor.

Za zvláštním námětem stojí slavná knižní sci-fi série (na konci filmu je naznačeno, o čem přibližně bude pokračování). V ní je zřejmě dostatečně přiblížen svět, ve kterém se její děj odehrává, ne tak ovšem ve filmu. Tam je občas jen pár slovy naznačeno něco, co by vystačilo na dlouhodobou diskuzi (rodiče jsou omezováni v počtu dětí, je etické vystavovat děti nátlaku a drilu, aby se prokázal jejich talent?), ale dál se tomu film nevěnuje. Jde zřejmě o důsledek nutného krácení a zhušťování předlohy, které je velmi patrné v každé minutě snímku. Týká se to i příliš mnoha postav – v zájmu jejich zachování v ději mají každá z nich jen pár scén, během kterých ovšem svou existenci nestihnou ospravedlnit (mluvím o minimálně tuctu důležitějších teenagerů, kteří jsou ve flotile spolu s Enderem).

Minimalizovaná byla i linie s Enderovými sourozenci, kteří zůstávají na Zemi spolu s rodinou. A nejdivnější je to u samotného Endera, který je typickým outsiderem, věčně má na krajíčku, ale přitom stoupá díky svým schopnostem po kariérním žebříčku rychlostí blesku (vždy mu stačí jediná rvačka/rozhodnutí/nápad, aby byl okamžitě povýšen, takže během hodiny a půl dosáhne asi už páté hodnosti, což je opravdu jako vojna z rychlíku). Tupé a naivní to začne být poměrně brzo. Hlavně jsem s ním ale kvůli tomu nedokázal dostatečně soucítit, a protože se všechno okolo něj dělo s vypočítavou samozřejmostí, tak mi nepřišel ani na chvíli sympatický. A částečně je to zaviněno i tím krácením. Příběh byl evidentně ohlodán na kost, což mi bylo jasné, aniž bych četl knižní předlohu.

Akčních scén je pomálu a sestávají buď z týmových přestřelek ve velké aréně v beztížném stavu (kde jde hlavně o vytvoření bitevní strategie, což je ale ve výsledku degradováno na efektní změť digitálních paprsků a zářivek) nebo z virtuálních bojů s termity v hyper-realistickém simulátoru.

Na první dojem komorní příběh ale (většinou) není nudný, protože mezi jednotlivými postavami jsou překvapivě funkční vztahy a hrají je převážně dobří herci. Asa Butterfield v hlavní roli je sice diskutabilní, za zmínku ovšem stojí Harrison Ford a v epizodní roli se vyskytující Abigail Breslin coby Enderova sestra. A moc se mi líbil prakticky neznámý Nonso Anozie jako černošský seržant a vynikající Ben Kingsley, který však mohl dostat víc prostoru. Ostatní teenageři hrají vyloženě druhé housle, ale alespoň jsou výrazní, takže nezapadnou v davu. Hailee Steinfeld z Opravdové kuráže je z nich nakonec výrazná nejméně.

Abych se přiznal, tak pořádně mě film upoutal až v posledních dvaceti minutách, kdy se konečně začalo dít něco pořádně zajímavého, napínavého, dynamického a bizarního. Do té doby jsem si musel vystačit s působivou vizuální stránkou a se stránkou vztahově emocionální, na které jsem musel ocenit, že nezačala být ani na chvíli nechtěně trapná a směšná. A ono to kupodivu stačilo.

[FanMovie 20. 11. 2013]