Jako kočky a psi: pomsta prohnané Kitty

Když se před devíti lety objevila rodinná komedieJako kočky a psi, dokázala alespoň pobavit a zaujmout netradiční válkou domácích mazlíčků, ve které proti sobě psi a kočky používali moderní špionážní techniku a zbraně s laserovými zaměřovači. Ulítlá psina měla navíc v rukávě Jeffa Goldbluma a rozkošné štěně bígla coby největší esa. I nedávno uvedené G-Force zapůsobilo celou jednotkou roztomilých morčat a povedenými digitálními efekty. Ale hrdinové Pomsty prohnané Kitty rozhodně moc roztomilí nejsou (spíš připomínají chodící reklamu na kalendáře zvířat oblečených do lidských šatů) a hlavně už nemají čím překvapit.

Po komediální stránce se film podařilo zaplnit značným množstvím více či méně povedených vtipů na téma, které nám neustále připomíná, že to jsou vlastně zvířata, kdo obsluhuje ty naleštěné stroje a udělátka, nad kterými by spadla čelist i Jamesi Bondovi. Hlášky typu „Vy se tady jako blbí Alíci furt honíte za ocasem a já už stihnul ten kód dávno vyluštit.“ se ukrývají za každým rohem a některé jsou vážně povedené, ale jejich neustálým opakováním se docílí spíš otravného pocitu. Navíc je většina z nich skutečně infantilní a zaměřená na děti. K tomu je uzpůsoben i charakter většiny zvířecích postav, které plní zejména zábavnou funkci. Bohužel včetně hlavní záporačky. Dospělí si přijdou na své asi jen ve dvou scénách, jednak u úvodních „bondovských“ titulků a pak také v momentě, kdy se na plátně objeví perfektní kočičí parodie na Hannibala Lectera (paradoxně asi nejlepší scéna z celého filmu). V tu chvíli ale zas děti zůstanou ochuzeny. Nejvděčnějšími gagy jsou tudíž nakonec drobné detaily jako bomby v klubíčkách vlny, vystřelovací harpuny v psích obojcích či veřejné psí záchody plné červených patníků.

Za vší tou nablýskanou parádou a počítačovými triky se skrývá slaboučký příběh o pomstychtivé kočce, které se zachce vlády nad světem. Tajní zvířecí agenti musí spojit síly, aby jí její plány překazili. A to je celé. Zbytek je jedna velká taškařice, která stojí na již zmíněných faktech a na osobnostech psích a kočičích hrdinů. Tím nejzajímavějším je hlavní hrdina, policejní pes Diggs, vlčák s vizáží komisaře Rexe, který dostane díky svým schopnostem a horlivosti šanci získat uznání coby psí agent, jenž má sehrát klíčovou roli v případu, se kterým ostatní psi nejsou schopni pohnout. Nějakou složitější psychologii nečekejte. A český dabing je tentokrát spíš na škodu.

Pro nejmladší generaci, která je i cílovou skupinou diváků, bude volné pokračování devět let staré komedie naprostou peckou. Pořád někdo někam padá, létá obrovskou rychlostí a naráží přitom do překážek, případně uniká před nějakým výbuchem. Po pravdě řečeno se jedná o film poměrně akční, jen se asi nebudete moci zbavit dojmu, že byste si ho užili o dost víc, kdyby vám bylo mezi šesti a jedenácti lety. Ale svěřte takovému dítěti peníze a pusťte ho samotné do kina. Rizika z toho plynoucí každý zodpovědný rodič předejde tím, že film přetrpí společně se svou ratolestí. A kdo ví, třeba se pak bude ještě týden po návštěvě kina smát tomu, jak ten bílý kocour s „hannibalským“ náhubkem trousil věty jako: „Když se ke mně naposledy nějaký holub dostal takhle blízko, dal jsem si ho s játrovou paštikou a plnotučným mlékem. Ts-ts-ts-ts-ts.“ Tomu se já totiž budu smát ještě hodně dlouho.

Jan Varga

Hodnocení: 40%

Zdroj: Fanmovie.cz