Nákaza

Režisér Dannyho parťáků, scifi snímku Solaris anebo životopisného dramatu Che Guevara nám připravil další kvalitní snímek, na jehož příchod se těšilo ohromné množství fanoušků katastrofických filmů. Jak se dá asi očekávat, film Nákaza (v originále Contagion) balancuje na pomezí scifi a thrilleru, jimž je společným jmenovatelem slovo katastrofa. Režisér Steven Soderbergh si mezi hlavní role vybral velikány jako Laurence Fishburne, Jude Law anebo „žena, co přežila Titanic“ Kate Winslet. V té roli nejhlavnější ale uvidíme Matta Damona (Opravdová kuráž, Správci osudu).

Když jsem byl malý, u podobných filmů mi vadilo, že začínají příliš pozvolna. Vše je v naprostém pořádku a až po několika desítkách minut dojde k samotné akci. Film Nákaza na nic nečeká a všechno na diváka vybalí od první minuty. To ale považuji za škodu, protože jsme tak přišli o takové ty krásné spokojené začátky. Holt, v některých věcech není radno spěchat. Takže od první chvíle tu máme rozvíjející se epidemii, o jejímž původu nikdo nic neví a není k dispozici ani žádný známý lék. Lidé postupně umírají a vlády celého světa řeší, jak zachovat chod státu, zachránit co nejvíce lidí a zabránit vypuknutí anarchie. Do toho se nám vplete podivný blogger hrající si na novináře, který tvrdí, že vše je jinak…

Tím bloggerem je Jude Law – role se zhostil dokonale, k jeho výkonům není co vytknout, ovšem jeho potenciál nebyl zcela využit. Myslím si, že měl dostat více prostoru a film by rázem nabral větší kouzlo. Možná mu měla být přisouzena jiná role, v které by více vynikl. Velkým bossem amerického úřadu je zde Morpheus z Matrixu. Zestárl, zeseriózněl a silné pěsti vyměnil za oblek byznysmena. Pokud si vzpomínáte na Válku světů s Tomem Cruisem, zde byl příběh podán pouze z jeho pozice – z pozice běžného občana. Nákaza nám nabízí pohledů více. Svůj osud tu prožívá více osob najednou, jejichž dějové linie se setkají právě díky vypuknuté nákaze. Oko běžného občana tu samozřejmě je, dále tu máme pohled vlády USA, dozvíme se, jak věc řeší Světová zdravotnická organizace a do toho malá epizoda v Hongkongu plus pomatený novinář. Tedy on zas tak pomatený není, to jej film tak prezentuje, abychom se mohli nakonec dozvědět, že je to spíše malý podvodníček.

Film není nacpán různými filmařskými nonsensy a docela přesně kopíruje reálné prognózy takové nákazy. Dojde na rabování, na umírání po stovkách, na přestavby sportovních hal v provizorní špitály. Lidé se tu chovají víceméně realisticky, jak by se pravděpodobně chovali ve skutečnosti. Že by mě ale Nákaza dokázala přikovat k plátnu po celou dobu svého trvání, to se říci nedá. Filmu něco chybí. Kromě atmosféry je to koncepce. Pocit napětí je vytvářen tím, že se něco změní, že děj postupně graduje. Pokud bychom ale napětí a dějové zvraty tohoto filmu měli přenést do grafu, získali bychom konstantní vodorovnou přímku. Ve snímku se nedají vytyčit zvratové okamžiky, vše tak nějak pomalu plyne ke zdárnému konci. Jediným mezníkem může snad být nástup armády do nejohroženějších oblastí. A ani to nepůsobí nijak majestátně. Přijedou dva HUMVEE doprovázené dvěma náklaďáky a tím to hasne. Žádné přestřelky, žádné nepokoje, žádný nástup letectva nebo tanků.

Film se tématu zhostil se ctí, ovšem potenciál takového příběhu bylo možné vyšťavit mnohem víc. Potěší herecké obsazení, reálnost situace a originální pojetí ve stylu „den druhý…“ (film začíná Dnem 2 a Den 1 je vyobrazen až na samém závěru, kde se dozvíme, jak přesně ke vzniku viru došlo). Jinak ale mám pocit, že k dokonalosti filmu něco chybí.

[MJ 23. 10. 2011]