Saló anebo 120 dní sodomy

Málokterý film vzbuzuje i po 40 letech od uvedení takové emoce jako právě Saló. Film, který ačkoli není považován za pornografický snímek, obsahuje větší nechutnosti než dnešní exkluzivní moderní studia. Film, který byl ve většině států Evropy zakázán. Film, který vychází z románu Markyze de Sade - nejznámějšího literárního zvrhlíka. Kdo film viděl, nikdy nezapomene. Kdo neviděl, nechť čte dál.

Na úvod by se hodilo vysvětlit původ názvu. Pier Paolo Pasolini byl italský režisér, který zažil vrchol v 70. letech a rád se ve svých filmech vracel do minulosti. Z jeho sbírky jmenujme ještě film Prasečinec, který také pohnul dějinami filmu, avšak ne tak moc jako Saló. Jak už bylo zmíněno, Saló vychází z knihy 120 dní sodomy od de Sada. Kniha pojednává o 120 dní dlouhém setkání, kde se konají nekonečné orgie a pitky. Souloží se zde na všechny způsoby a není výjimkou účast dětí ve věku 8 až 12 let. Markýz de Sade svou knihou pobouřil všechny spořádané občany tehdejší Francie.

Slovo Saló má svůj původ mnohem složitější. Jedná se o město v severní Itálii, které bylo v letech 1943 až 1945 hlavním městem Italské sociální republiky, někdy také nazývané Republiky Salo. Jednalo se o pozůstatek Mussoliniho fašistického státu, poté, co byl z jihu pomalu dobýván Spojenci. A Pasolini se rozhodl obě tyto lahůdky spojit v jednu labužnickou podívanou.

Děj se tedy odehrává ve fašistické Itálii, na opuštěném zámku, kam si místní důstojníci nechají dovézt luxusní chlapecké zboží. Film začíná celkem nenápadně a relativně rozumně. Vše se postupně odhaluje až v průběhu filmu. Mezi časté scény patří pojídaní výkalů, mučení, pálení intimních částí těla, kálení na podlahu za pozorování obecenstva a podobně. Brutalita všech zúčastněných samozřejmě nabírá na obrátkách, protože s jídlem roste chuť. Mezi extrémní sexuální praktiky potom patří soutěž o nejhezčí anální otvor a mezi nejvíce bolestivé řezání jazyka zaživa. Jakákoli lidskost, soucit anebo jen základy slušného jednání vzaly za své a zbyla pouze perverznost, zvrácenost a násilí.

Film je označován do 12 let nepřístupný, avšak dovolíme si říct, že i některým dospělým, vlastně v podstatě všem, pokud netrpíte hodně silnou úchylkou, bude z filmu špatně. Některé scény i po čtyřiceti letech šokujou. Film trvá celkem 117 minut, nejedná se o krátkometrážní pokusný snímek. Nahoty a hnusu si užijete dost, nebojte se. Ve filmu hrajou víceméně pro nás až ne příliš známí italští herci. Zajímavostí je to, že hudbu složil takový velikán jako Ennio Morricone. Co se týče Pasoliniho, jedná se o jeho poslední film, v témže roce umírá. Z jeho minulé tvorby můžeme jmenovat například Canterburské povídky nebo Kytice z tisíce a jedné noci.

[MJ 18. 6. 2018]