Armáda 20. století

V článku o zrodu moderního válečnictví http://www.web4men.eu/pg/military/zrod-novoveke-armady/?IdDir=1624&Lang=1 jsme pojednávali o změnách, které přinesl konec středověku a příchod novověku. Psali jsme o tom, jak dlouhá kopí vytlačila z bojišť meče a muškety vytlačily luky a šípy. Pohybovali jsme se v 15. až 16. století. Nyní se posuneme trochu dál a budeme si povídat o tom, jak se na bojiště dostaly první tanky a letadla.

Pod pojmem novověk si hodně lidí představí i dnešní dobu, avšak pozor, novověk končí první světovou válkou a dále nastává éra nejnovější, která zatím nemá jiné označení. Jak se názvosloví ustálí za nějakých sto let, to je zatím záhadou. Z minulého článku víme, že novověké válečnictví se vyznačuje pěchotou, která pochoduje v pevně daných řadách, kdy tato je podporována lehkou jízdou, například husary nebo dragouny. Pěchota se samozřejmě různě rozdělovala na již zmíněné kopiníky anebo také mušketýry, kteří primárně nebyli určeni na boj zblízka. Nesmíme také zapomínat na význam dělostřelectva, který s každým staletím nabíral na důležitosti a dělostřelectvo bylo prvkem, který dokázal zvrátit výsledek nerozhodné bitvy na svou stranu.

Abychom pochopili zrod moderních armád, je třeba si uvědomit politickou situaci konce 19. století. Za klíčové letopočty lze považovat roky 1879 a 1882, kdy dochází ke spojování Centrálních mocností. V tomto období se zformoval Trojspolek, tedy společenství Německa, Rakouska a Itálie, které má imperiální ambice a touží po hegemonii v Evropě, i za cenu války. A tyto státy si dobře uvědomují, že aby porazily své nepřátele, budou potřebovat nejen hospodářskou a početní převahu, ale také strategickou a materiální. Za další mezník lze považovat americkou občanskou válku, která proběhla v letech 1861 - 1865 a na rozdíl od evropského válčiště byla tato válka vedena dle doktrín víceméně současného válečnictví. Jednalo se o válku, kde (až na výjimky) nepochodovaly stovky mušketýrů slepě na smrt, ale roli zde sehrála nejen strategie, ale i prvky taktiky přímo na bojišti na úrovni roty a čety, kanóny, první kulomety a dokonce i pokus o ponorku. Jednalo se o válku, která předznamenala směr budoucího válečnictví.

Moderní války na začátku dvacátého století již nemohly být vedeny stylem, jehož koncepce sahá ještě do středověku. Šavle, kordy, kopí, těžké kyrysy a další věci se staly nepraktickými a nepoužitelnými. Ke slovu se dostaly moderní palné zbraně, zejména pušky na jednotný náboj - nebylo třeba po každém výstřelu čistit a ládovat mušketu. Velký mezník potom představují opakovací pušky, do nichž se vešlo například až pět takových nábojů a přebití stačilo natáhnout závěr. Zde se řadí klasiky Mauser 98 (Německo), Männlicher (Rakousko), Mosin-Nagant (Rusko), Enfield (Velká Británie) a Springfield (USA). Kulomet Gatling z roku 1862, který se musel při střelbě pohánět ručně byl rychle zdokonalen a na konci devatenáctého století měl každý stát k dispozici rychlý, spolehlivý, silný, avšak zpravidla velmi těžký kulomet, který byl připraven kosit nepřátele po stovkách.

Největší rozvoj přichází v těžkých samohybných zbraních - zejména v oblasti obrněných vozů a tanků. Tank označuje v původním smyslu nádobu s vodou (odtud potom pramení pivo z tanku) a tímto slovíčkem se měl krýt skutečný význam dodávaného materiálu. Britové i Francouzi rychle pochopili, že pokud má někdo prolomit nepřátelskou frontu, budou to jedině tanky. Stejný osud čekal letadla, která se ze zcela primitivních strojů rychle vyvinula v dokonalé válečné a zkázu rozsévající stroje.

[MJ 7. 8. 2017]