B-52 Létající monstrum

Americké bombardéry se už během druhé světové války staly vládci nebes. Legendární B-17 přezdívané Flying Fortress společně s pokročilejším válečným stroje B-29 orámovaly a vytyčily jasný směr toho, kudy se bude strategické bombardování ubírat. B-29 Superfortress byl na svou dobu velmi moderní letoun a stal se prvním a jediným letadlem, které kdy ve válečném konfliktu skutečně spustilo jaderné pumy. Z jeho koncepce vycházel ještě modernější B-50, stále vrtulový letoun a svému předchůdci tvarem i konstrukcí velmi podobný. Prvním proudovým bombardérem US Air Force se stal až B-47 Stratojet, který měl šípovitá křídla a dosahoval rychlosti až 975 km/h. Problémem byl jeho dolet, který neumožňoval vystartovat z území USA, zasáhnout nepřítele a pak se vrátit. A tak začaly práce na novém, mnohem monstróznějším bombardéru, který by disponoval větším doletem. Tento letoun se stal také jedním ze symbolů studené války a v aktivní službě je zařazen dodnes.

První prototyp B-52 se dostal do vzduchu v roce 1952 a vzhledem k jeho rozměrům a náročnosti se potýkal s celou řadou problémů. Poruchy se objevovaly zejména v palivovém systému a v roce 1956 se dokonce jeden letoun zřítil. Zajímavostí také bylo, že docházelo k praskání povrchu ranvejí, protože nebyly dimenzovány na tak ohromné tlaky. Velkou předností bombardéru B-52 bylo nejen to, že mohl nést náklad až 27 tun (ve verzi B-52D), ale zejména jeho ohromný dolet, který ve své rekordní podobě činí až 20 177 km. Toto je skutečně ohromné číslo a když k tomu připočteme jeho relativně vysokou rychlost 1017 km/h a možnost doplňování paliva za letu, jedná se o vysoce nebezpečnou zbraň.

Stratofortressy se v případě války měly stát hlavním způsobem jaderného úderu. Od padesátých let vzlétaly pravidelně na hlídkové lety v rámci operace Chrome Dome. Trasa těchto letů byla volena tak, aby v případě nutnosti mohly ihned letět nad území Sovětského svazu a zde shodit svůj náklad, který se skládal ze dvou nebo čtyř atomových bomb. Postupem času se ale hlavní část jaderného útoku přenesla na bedra mezikontinentálních raket. Bombardéry B-52 naštěstí nebyly nuceny nikdy vést jaderný útok. Naopak se jich široce využívalo ke konvenčním bojům, například ke shazování běžných bomb nebo raketových útoků (rakety Hound Dog nebo Sram). Na přelomu 60. a 70. se jich užívalo ve vietnamské válce.

Dalším konfliktem, kdy byly bépadesáttdvojky využit, byla operace Desert Storm, kdy jich proti cílům v Iráku a v Kuvajtu vzlétala spousta. I zde se ukázaly jako velmi efektivní a nepostradatelné - shodily celkově více než třetinu veškeré tonáže US Air Force. Využití stroje našly i v druhé irácké válce po roce 2003.

Celkově bylo vyrobeno 744 kusů tohoto letadla v různých modifikacích. Jejich nasazení mělo být pouze dočasné a během 60. let měly být nahrazovány. Ovšem jejich parametry se nakonec natolik osvědčily, že ve službě zůstává dodnes a jejich vyřazení je plánováno až na rok 2045. Téměř 100 let v operační službě - nevídané. V současné době je jich zařazeno u bojových jednotek ale pouze 68 + dalších 9 kusů jako válečná rezerva. B-52 jsou velmi impozantní záležitostí a patří k divácky atraktivním kouskům nejen v muzeích, ale také při různých přehlídkách.

[MJ 11. 3. 2013]