Jak by vypadal svět po jaderné válce?

Klasická školní historie se nezabývá otázkami, co by bylo, kdyby… Ovšem my si tento experiment dovolit můžeme a určitě to bude zajímavý nápad, který může přinést spousty pozoruhodných scénářů. Jedním z takových otazníků historie (a vlastně i budoucnosti) je, co by se dělo, kdyby vypukla jaderná válka. Jak by probíhala, co by po ní zůstalo a jak by žili lidé v novém světě?

Místo toho, aby po druhé světové válce přišla vlna optimismu, veselí a bezbřehého míru, přichází opět mezinárodní krize. Dva obrovské mocenské bloky stály naproti sobě a řinčely zbraněmi. Jeden nevěřil druhému, jeden chtěl druhého zničit. Představa potenciálního konfliktu byla o to děsivější, že na rozdíl od předchozích válek mělo nyní lidstvo k dispozici superzbraň. Atomovou, případně vodíkovou bombu, která by v masovém použití znamenala v podstatě destrukci celé planety. Právě obava před úplným zničením potenciálního útočníka (prvotní útok by jistě nezůstal bez odvety) možná stála za faktem, že nedošlo k otevřené válce mezi dvěma hlavními velmocemi. Napětí se ale ventilovaly pomocí vedlejších konfliktů (Korea, Vietnam).

Co by se ale stalo, kdyby například v roce 1962 nenašli Kennedy a Chruščov společnou řeč, ale opravdu by došlo k vypuštění jaderných hlavic? Stát, který by zahájil jaderný útok, by měl bezpochyby velkou výhodu, jednak časovou a také strategickou. Jednoduše by byl na situaci lépe připraven. Vypuštěním raket by si ale podepsal také svůj ortel smrti. Zahájením atomového útoku dochází de facto také k vyhlášení totální války, a pokud by „obětí“ byla jaderná mocnost, odpověď by na sebe nenechala dlouho čekat.

Obecně můžeme říci, že válka by proběhla během několika hodin a pravděpodobně by neměla vítěze. Pouze poražené a tím by byli všichni zúčastnění. Dá se předpokládat, že prvotní akce by směřovala na průmyslová centra, hustě zabydlené oblasti a strategické vojenské cíle. I když by byla bezpochyby spousta střel za letu zneškodněna anebo by mohlo dojít k minutí cíle a selhání, následky by byly ničivé. Celá města by zmizela z povrchu zemského. Státy by přestaly existovat v tom smyslu, jak je známe dnes. Centrální vlády by mohly přežít v dobře střežených a skvěle vybavených podzemních krytech. Většina obyvatel, pokud by zrovna nebyla ve vinném sklípku, tunelu nebo někde pod vodou, by pravděpodobně zemřela velmi rychle. V momentě výbuchu by došlo vlivem silného elektromagnetického pulsu k selhání všech technologií modernějších než parní stroj. Automobily, počítače, mobily, to vše by bylo jako mávnutím kouzelného proutku zcela k ničemu. Spousty obyvatel by byly vyhlazeny okamžitým výbuchem a zbytek by měl natolik silnou nemoc z ozáření, že by do několika týdnů pomřeli. Další skupiny nešťastníků by zemřely v troskách budov.

Do atmosféry by se zvedlo takové množství popela, prachu a dalších nečistot, že by došlo k tzv. atomové zimě. Teplota by se snížila o několik stupňů a množství slunečního záření, které dopadá na zemský povrch, by bylo také omezeno. Spousta živočichů a vegetace by nebyla schopna se tak rychle adaptovat na nově vzniklé podmínky a došlo by k vymírání. Následkem toho by nastala doba hladu pro ty, kteří přežili. Voda i vyrobené potraviny by byly pravděpodobně ozářené a nebyly by vhodné ke konzumaci. Ze společnosti by se stala džungle, v níž by platilo právo silnějšího. Kdo by měl střelnou zbraň, byl by králem. Dá se předpokládat vznik nových společenství, které by začaly mezi sebou bojovat o moc. Bandité, zloději, vrazi, slušní lidé a státní moc. Země by přestala být tou pohostinnou zelenou planetou a o každý kousek půdy by sváděly tuhé boje.

Buďme rádi, že tyto scénáře zažíváme pouze prostřednictvím seriálů, filmů a počítačových her. Kéž by to tak zůstalo i nadále.

[MJ 11. 11. 2012]