Je to 67 let, co byla poprvé a naposled použita jaderná bomba

Píše se rok 1945. V Evropě již několik měsíců vládne klid zbraní. Na tichomořské frontě ale stále zuří tvrdé boje. Američané jsou nuceni dobývat ostrůvek po ostrůvku a ani nasazené plamenometů a napalmu situaci neřeší. Vývoj jaderné bomby je u konce a je možné ji použít v praxi. Jako demonstrace ohromné síly USA a zároveň jako prostředek, která má za úkol ukončit boje v tichomoří se jaderná puma náramně hodila. Dodnes tento čin rozděluje společnost. Zatímco první skupina použití atomové zbraně obhajuje a říká, že zachránila spoustu životů a přiblížila konec války, druhá skupina její použití nepokládá za správné a poukazuje na fakt, že zahynuly desetitísce nevinných lidí civilistů zbytečně.

Protože japonští představitelé stále odmítali přijmout podmínky kapitulace, rozhodla se vláda USA k ráznému kroku. Dne 6. srpna vzlétl bombardér B-29 Superfortress (zrovna tomuto kusu se přezdívalo Enola Gay), které vezl smrtonosný náklad. Ve svých útrobách letadlo skrývalo bombu (na bázi uranu) nazvanou Little Boy. Posádku bombardéru tvořilo 12 mužů, ale pouze kapitán věděl, jaký je jejich úkol. Ostatní členové z taktických důvodů neměli o atomovém bombardování ani páru a dozvěděli se o něm až v průběhu letu. V 8:15 hodin shodil letoun svůj náklad na město Hirošimu. Jeho nic netušící obyvatelé byli doslova vymazáni z povrchu zemského. Přibližně 70 000 lidí bylo zabito ihned bezprostředně účinkem výbuchu. Další zemřeli pod troskami anebo byli spáleni všudypřítomnými plameny. V neposlední řadě je třeba připočíst oběti, které zemřely na nemoc z ozáření. Celkově bomba zabila asi 160 000 osob (přesná čísla už nikdo nezjistí). Zpočátku Japonci netušili, co se děje, protože žádné velké letecké svazy nebyly zaznamenány a v Hirošimě se nenacházel ani sklad výbušnin, které mohly tak ohromnou explozi způsobit. Protože rádiové spojení s Hirošimou bylo přerušeno, generální štáb vyslal průzkumné letadlo, které mělo zjistit, co se ve městě děje. Japonský pilot, který zanedlouho dorazil na místo útoku, nevěřil svým očím. Místo města nalezl jen ohromné spáleniště s ještě aktivními požáry.

Japonci se dovtípili, že USA disponují ohromnou vojenskou převahou díky své nové zázračné zbrani, na kterou nedokázali žádným způsobem odpovědět. Tisíce sebevražedných pilotů, kteří se obětovali pro císařství, byly v porovnání s touto superničivou zbraní slabým odvarem. Kromě toho zaútočil na Japonsko i Sovětský svaz. Aby prezident Truman dodal svým slovům větší váhu, rozhodl se provést ještě jeden útok. Tentokrát bylo za cíl vybráno město Kokury a jako záloha (v případě špatného počasí nebo jiných problémů) Nagasaki. 9. srpna vzlétl letoun stejného typu jako na Hirošimu –  B-29 – a zamířil ke svému cíli – Kokury. Zde byly ale velmi špatné povětrnostní podmínky, zejména hustá oblačnost a nebylo by možné svrhnout pumu na místo určení. Bylo rozhodnuto o změně kursu, jako cíl útoku bylo zvoleno záložní město Nagasaki. Tentokrát byl vyhlášen na zemi letecký poplach, který byl ale posléze zrušen, protože Japonci těch pár bé dvacetdevítek nepokládali za nic nebezpečného. Bomba byla vypuštěna a několik minut po 11 hod dopoledne došlo k explozi. Spadla ale přibližně 3 km vedle místa určení a výsledek tedy nebyl natolik ničivý, jako měl být. V první chvíli tedy zemřelo „jen“ 50 000 lidí a dalších 30 000 zemřelo do konce roku. Opět se jedná jen o hrubé odhady.

Armáda USA měla v záloze další jaderné bomby. Třetí měla spadnout v ještě v srpnu a další várka třech bomb měla být doručena v říjnu. Japonci ale pochopili, že další pokračování v odporu by mělo za následek vymazání jejich národa z mapy a vlivem záření by se Japonské ostrovy staly na několik desítek let neobyvatelné. Válka skončila 2. září, kdy Japonsko podepsalo kapitulační listinu. Jaderná bomba se stala symbolem studené války a jako Damoklův meč visí nad naší civilizací neustále.  

[MJ 9. 8. 2012]