Laserové zbraně - scifi nebo realita?

Laserové nebo jinak řečeno energetické zbraně jsou nedílnou součástí scifi literatury a filmů desítky let, ale do skutečné vojenské výbavy se je stále nedaří zařadit, i když první pokusy probíhaly už v 70. letech. Jaké jsou výhody a nevýhody tento druh zbraní přináší a s čím s jakými problémy se konstruktéři potýkají? Jaký vývoj máme očekávat na poli laserových zbraní a dočkáme ještě za našich životů jejich operačního nasazení a budou po sobě stíhačky pálit lasery nebo svět ještě dlouhou dobu zůstane u raketových systému?

Laser je zkratkou anglických slov light amplification by stimulated emission of radiation, volně přeloženo to znamená zesilování světla stimulovanou emisí záření. Jde v zásadě o to, že jsou světelné fotony koncentrovány do velmi úzkého koherentního paprsku. Na rozdíl od normálního světla (například baterky) produkuje laser světlo ve formě velmi úzkého svazku, který má i díky tomuto mnohem větší energii než klasické světelné zdroje. První funkční lasery vznikají v 60. letech 20. století a tohoto zajímavého zdroje si hned všimla samozřejmě i armáda. Vývoje se chytly největší zbrojařské koncerny v USA, které společně s vládou investovaly do výzkumu desítky miliard dolarů. Výsledek byl takový, že v roce 1976 byla situace na spadnutí a nejvyšší představitelé se nechali slyšet, že operační nasazení laserových zbraní je otázkou několika málo let či dokonce měsíců.

Ovšem nic takového se nestalo a laserová zbraň stále zůstávala pouze na plátnech kin. Mluvíme o vrcholném období studené války, kde proti sobě stály dva bloky každým dnem na prahu války. Bylo nutné investovat do aktuálního zbrojení a zvyšovat stavy techniky namísto výzkumu nových, nejistých technologií. Poroto šlo na výzkum laserových zbraní  méně prostředků než například v 90. letech.

Základním problémem byla energetická náročnost. Vytvořit laser dost silný na propálení kovu vyžadovalo odběr jako celé město a samotné zařízení bylo tak velké a těžké, že byl problém ho zpočátku namontovat aspoň na loď. Právě tyto aspekty odradily většinu generálů - proč si lámat hlavu s takovýmto kolosem, když můžeme jednodušeji používat rakety!

S příchodem dronů, přesných naváděných raket, dalekonosných a extrémně silných dělostřeleckých granatů se však ukazuje, že jediným možným řešením budou právě laserové zbraně, které si efektivně poradí s jakoukoli uvedenou nástrahou. Jinými slovy - pokud má nějaký stát zůstat bojeschopný a má obstát i do budoucna s technologickou konkurencí ostatních armád, musí začít sázet na energetické zbraně. Ty totiž na rozdíl od konvenční munice nepotřebují žádnou zásobu munice, nemají nábojnice, jejich zpětný ráz je zanedbatelný. Laserové zbraně jsou extrémně přesné i na velkou vzdálenost (rychlost paprsku se rovná rychlosti světla, takže i na letící cíle není nutné předsazení), před laserem neuteče žádným manévrem ani klamným cílem. Průkopníkem v nasazení laserových zbraní jsou Spojené státy, které už je nasazují na válečných lodích a plánují nasazení i na obrněných vozidlech.

Tímto se lidstvo dostává do nové éry válčení. Rozšíření energetických zbraní můžeme srovnat s objevem střelného prachu. Dosavadní zajeté představy o vojenství budou co nevidět rozcupovány a laserová zbraň orámuje novou etapu lidských dějin.

[MJ 17. 8. 2015]