Samopal, který se stal symbolem nacistického vojáka

Nemusíte být znalcem historie nebo vášnivým sběratelem zbraní, abyste poznali tuto zbraň. Pokud jste viděli pár filmů z období druhé světové války anebo jste se jen letmo dotkli herního průmyslu zaměřeného na tuto dobu, určitě jste již už někdy viděli. Samopal MP-40 se stal velmi oblíbenou zbraní a postupem času se z něj stal skutečně symbol nacistických vojáků. Tato zbraň, lidově nazývána Schmeisser, je dodnes vyhledávaným kouskem mezi sběrateli zbraní.

Název Schmeisser vychází ze jména konstruktéra Huga Schmeissera, který je otcem všech samopalů v Německu. Jeho samopal nazývaný MP 18 Bergmann (mimo jiné osobní zbraň Reinharda Heydricha) byl již za první světovou válkou velmi platnou zbraní a německé úderné jednotky Sturmgruppen, které jimi byly vyzbrojeny, přinášely v řadách Dohodových jednotek strach a zkázu. Pro vyčišťování zákopů anebo pro boj v budovách byly vojákovi tyto nové samopaly (Maschinenpistolen) ideálním společníkem.

V roce 1933, kdy se v Německu dostává k moci Hitler, si Němci postupně přestávají dělat starosti s mezinárodní situací a s tím, že mají versailleským systémem zakázáno vlastní zbraně vyvíjet. Protože samopaly Bergmann byly již zastaralé a velkým problémem byla jejich příliš drahá výroba, přichází požadavek na novou zbraň pro pěchotu. Požadavek na samopal, který by byl jednoduchý, spolehlivý, přesný a hlavně levný a bylo by jej možné vyrábět v obrovských sériích. Konstruktérské práce vyústily v samopal MP38, který byl sice nasazen v prvním roce války, zejména v polském tažení, ale ukázala se spousta jeho slabin. Neměl pojistku proti výstřelu a byl velmi náchylný na znečištění bahnem nebo pískem v oblasti zásobníkové štěrbiny a závěru zbraně.

To vše vedlo k mírným změnám a vzniká mladší bratříček samopalu MP38 – tentokrát „nečekaně“ nazvaný MP40, který se vzhledem třicetosmičce velmi podobá a na první vypadají pro laika totožně. MP40 se stala „manželkou“ téměř každého vojáka na frontě a celkem jich bylo vyrobeno přes 900 000. MP38 bylo vyrobeno pouze 40 000 a zbraň tak nějak upadla v zapomnění.

Obě zmíněné zbraně jsou ráže 9mm Parabellum (Luger), mají schránkový zásobník na 32 nábojů. Od roku 1944, kdy Němci objevili zcela novou zbraň – útočnou pušku, byly samopaly MP40 odstaveny na druhou kolej a jednotky byly přednostně vybavovány StG 44, který přinášel výhody samopalu (vysoká kadence) i klasické opakovací pušky (daleký dostřel a výkonný náboj). Po druhé světové válce zbraň rychle zestárla, nebyl dostatek náhradních dílů a proto na rozdíl např. od zbraní ruské výroby jako PPŠ 41 Špagin, došlo k rychlému vyřazování z výzbroje pravidelných armád. Za povšimnutí ale určitě stojí fakt, že i dnes se objeví konflikty, ve kterých jsou povstalci nebo teroristé těmito zbraněmi v občasných případech vyzbrojeni. Jak již bylo zmíněno, jedná se také o velmi žádaný kousek pro sběratele zbraní a na některých střelnicích se s nimi můžeme setkat.

[MJ 26. 6. 2012]