Legie se stala symbolem pro dokonalou armádu

Legie dnes může mít tři významy. Za prvé, ten nejstarší značí římskou armádu z dob starověku. Za druhé existuje něco jako cizinecká legie, tedy část francouzské armády, v níž mohou sloužit cizí státní příslušníci. Pojem legie se také vžil pro označení československé armády v letech 1914 - 1918, které operovaly ve spolupráci s Francií, Itálií nebo Ruskem. Dnes se podíváme dva tisíce let do historie a řekneme si více o římských legiích.

Za prvé si musíme ujasnit, o kterém období a státu bude řeč. Hovoříme o starověkém Římu, který trval od roku 753 před naším letopočtem až do roku 476 našeho letopočtu. Římská branná moc se obecně označovala jako legie a termín legie také znamenal konkrétní vojenskou jednotku. Legie se skládala z deseti kohort, ty se dále dělily na manipuly a manipuly se dělily na centurie. Nutno podotknout, že se systém uspořádání v průběhu římských dějin velice měnil. Nejvyššího úspěchu dosahovaly římské legie ve druhém století našeho letopočtu. Bylo to právě zásluhou římských legií, že si Řím dokázal podmanit všechny okolní národy a nikdo a nic mu nedokázalo vzdorovat. Ať už to byli Egypťané, Féničané, Galové, Germáni, ti všichni se museli nakonec sklonit před slávou Říma.

Římské království se datuje k již zmíněnému roku 753 př. n. l., ale v té době jen máloco připomínalo Řím tak, jak ho známe dnes. Velkou vojenskou reformu provedl až Gaius Marius v roce 107 př. n. l. Od této doby byla armáda již profesionální a existovalo velké množství vojáků a velitelů, kteří svou práci dělali celoživotně a tzv. na plný úvazek. Dosavadní systém, že se legie svolávaly pouze v době potřeby, přestával stačit. Římské legie čítaly až 350 000 mužů, což by i na dnešní dobu bylo obrovské číslo. K tomu je třeba připočítat přibližně ještě jednou tolik příslušníků pomocných sborů. K úspěchu vojska nestačil pouze veliký počet jejich příslušníků, ale také vynikající výcvik, výzbroj a organizace vojska. Všude, kam Římané přišli, budovali stálé tábory a opevnění. Jejich osádky měly obrovské zázemí. Co se týče výzbroje, nejznámějšími zbraněmi byl meč gladius, později delší meč spatha a obrovský štít zvaný scutum. Důležitou součástí byl také oštěp pilum, který se v první fázi bitvy hodil proti nepřátelům a dále se bojovalo již zmíněnými meči. Kromě těchto pěšáků existovala také římská jízda. Ta nebyla příliš početná a říká se, že Římané nebyli dobrými jezdci, ale i ta si našla své místo na bojišti. Dále legie užívaly obléhací zbraně, nejčastěji různé typy katapultů nebo velké samostříly (scorpio).

A jak probíhala typická legionářská bitva? Pokud jste viděli úvod filmu Gladiator, tak ji vidíte přímo před sebou. Legionáři si několik dnů či hodin pečlivě chystali veškeré zázemí k boji a poté začalo šikování k boji. Vpředu byli připraveni tzv. hastati, vojáci s relativně dobrou výzbrojí, mladí, ale nezkušení. Těm kryli záda principes, ti nejlepší z nejlepších a ti měli rozhodovat bitvy. Existovali ještě tzv. velites, ti nejhůře vyzbrojení a nejméně zdatní, kteří měli rozrušit nepřítele a vnést do nepřátelských řad zmatek. Většinou bylo do několika desítek minut rozhodnuto, kdo je na bojišti pánem. Římské legie hrdě bránily Řím až do jeho rozdělení v roce 395 n. l., kdy politická situace byla natolik slabá a zmatená, že legionářské vojsko tak, jak jsme ho znali, už přestává existovat.

[MJ 7. 11. 2018]