Letadla 1. světové války I
Letouny Trojdohody
1. světová válka byla prvním konfliktem, v němž byla nasazena ve velkém měřítku letadla a dokonce dokázala po bojové stránce mnohdy zvrátit patovou situaci na pozemních bojištích. Je škoda, že právě tato letadla, postavená ještě za sparťanských podmínek a v době, kdy letectví bylo ještě v plenkách, jsou trošku opomíjena. Většina pozornosti se totiž upírá k letounům druhé světové války, které jistě měly pro mnoho lidí větší kouzlo a společnosti obecně je druhoválečný konflikt bližší. Tento článek nás přenese do let 1914 – 1918, kdy nebe patřilo rytířům nebes a všechny převratné technologické novinky měly teprve přijít. V tomto článku si stručně shrneme státy Trojdohody s jejich významnými letadly a nakonec si představíme legendu.
Do bojů první světové války zasáhly stroje Francie, Velké Británie i Ruska. V Rusku bylo nasazení letounů spíše sporadické – kromě technické zastaralosti východní fronty zde rovněž sehrál svou roli fakt, že Rusko válčiště opustilo o několik měsíců dříve a už předtím se celá Ruská země zmítala v revoluci. Konstruktér Sikorskij navrhl několik prototypů, které carská armáda zkoušela, nicméně nebyly shledány natolik dobrými stroji, aby byly nasazeny do masové výroby. Nejúspěšnějším letadlem carského Ruska tedy byl Lebeď, který byl primárně určen jako průzkumný letoun a byl vyzbrojen kulometem ráže 7,62 mm. K bombardování byl používán Ilja Muromec, který už od pohledu vypadá neohrabaným dojmem, ale mohl nést až 500 kg bomb. O poznání dále šel letecký průmysl ve Francii, která na letecké zbraně kladla velký důraz. Velmi úspěšné byly stroje společnosti Nieuport, které byly většinou stíhacího určení a vyzbrojené kulomety Lewis nebo Vickers. Alternativu ke zmíněné značce představovala letadla Morane Sauliner, které se účastnily bojišť v mnoha svých modelech. U bombardovacích strojů byla rozmanitost mnohem nižší. Téměř výhradně pocházely z dílny Voisin.
Zrození legendy
S lehkým zobecněním můžeme konstatovat, že ze států Dohody hrála v letectví nejvýznamnější úlohu Velká Británie, která dokázala vytvořit ohromné množství typů letadel a s velkým úspěchem je bojově nasadit. Kromě Bristolů, Vickersů a dalších méně významných typů zde existovaly Sopwithy, které se staly ztělesněním leteckých bojů Velké války. Sopwithů existovalo několik typů – počátky hledejme v závodním Sopwithu Tabloid, na něž navazovaly postupně vojenské typy Strutter, Pup a Triplane. Konstrukce těchto letadel byla konzervativní, šlo o klasické dvouplošníky dřevěné konstrukce. Tyto zmíněné modely, ačkoli se jednalo o kvalitní stroje, měly společnou slabinu – poměrně nízkou kadenci jejich kulometu Vickers. To se vyřešilo přidáním dalšího kulometu a mohlo dojít k výrobě nového prototypu. Jeden zkušební pilot prý pronesl: „Jen se na to zvíře podívám a roste mi hrb při pomyšlení, že bych na tom měl létat.“ Technik si tuto poznámku poznamenal a to dalo jméno novému letadlu – Sopwith Camel. Tento letoun se stal jedním ze dvou bojovníků pomyslného rytířského souboje mezi Anglií a Německem. Německou stranu reprezentoval Fokker Dr. I. Do Camelů se montovalo několik druhů motorů. Ty nejvýkonnější přinášely operační dostup 7272 metrů a do výšky 5000 metrů vystoupaly za necelých 16 minut. Maximální rychlost byla (dnes nám to může připadat směšné) 182 km/h. Pod křídla bylo možné zavěsit také bomby, čímž se zvýšila univerzálnost letadla. Camely byly schopné startovat také z letadlových lodí.
[MJ 31. 7. 2011]