Letadla 1. světové války I
Letouny Trojdohody
Na stranu Trojspolku neboli centrálních mocností se řadí Německo, Rakousko-Uhersko, Osmanská říše, Bulharsko a krátkou dobu také Itálie, která ale záhy přešla na opačnou stranu. Klíčovou úlohu v tomto vojensko-politickém uskupení hrálo bezpochyby Německo, které bylo ekonomicky i vojensky nejsilnější. V těsném závěsu za ním stálo Rakousko-Uhersko, které bylo ale mnohonárodním státem a vojáci tedy nepěstovali tak přísnou disciplínu a loajalitu k císaři, jak by se dalo očekávat. Zejména slovanským národům se nechtělo na bojišti padnout za císaře pána.
Z toho článku vypustíme Itálii, jelikož v době vrcholení vzdušných soubojů (1916 – 1918) stála již pevně na straně dohodových států a budeme se věnovat výhradně letounům Německa a Rakouska-Uherska, i když druhý jmenovaný stát v tomto ohledu dosti zaostával. Obecně můžeme říct, že hlavní tíhu leteckých bojů neslo po celou dobu Německo, které disponovalo velkým množstvím na tu dobu kvalitních stíhacích i bombardovacích letounů. Rakousko-Uherské letectvo mělo k dispozici většinou průzkumné letouny, ovšem existovalo také několik typů stíhaček.
Prvním významným bojovým letounem rakousko-uherského mocnářství byla stíhačka Hansa-Brandenburg, která byla ale vyvinuta a zkonstruována v Německu. Němci ale dali přednost jiným strojům a tato stíhačka byla licenčně vyráběna pro Rakouské letectvo. Jednalo se o jednomístný stroj vyzbrojený kulometem Schwarzlose 8mm. Vyrobeno bylo přibližně 200 ks. Z tohoto typu se později vyvinul již rakouský letoun Phönix, který dosahoval lepších parametrů (vyšší rychlost, dostup) a byl vyzbrojen dvěma kulomety. První čistě rakouským strojem, který už nevycházel z německých rýsovacích prken, byl ale až Aviatik Berg. Ačkoli se začal vyrábět až v roce 1917, stihlo se tohoto typu vyrobit přes 700 kusů. Dokázal vystoupat do slušné výšky 6150 metrů a dosahoval rychlosti 185 km/h. Jednalo se slušný stroj s příjemnou pilotáží.
To německá branná moc byla s letectvem na vyšší kvalitativní i kvantitativní úrovni. Z významných letounů je třeba zmínit zejména Albatrosy vyráběné v mnoha typech (průzkumné i stíhací), většinou osazované motory Mercedes-Benz. Pro bombardování používali Němci často také vzducholodi. Nadvláda států Dohody ve vzduchu ale posilovala a bylo nutné svést na nebi poslední, rozhodující zápas.
Rovnocenný protivník pro Camela
Tohoto zápasu se zhostily letouny Fokker. Opět jich bylo obrovské množství typů. Nesmrtelnou slávu si ale vydobyl trojplošník Fokker Dr. I, který se stal ztělesněním leteckých soubojů první světové války. Poháněl ho rotační devítiválec, dosahoval rychlosti sice jen 165 km/h, dokázal vystoupat do výšky 6100 metrů, což nebyla závratná hodnota. Jednalo se o trojplošník (což způsobovalo větší odpor vzduchu a vyšší hmotnost stroje), všechno ale nahrazovala jeho skvělá obratnost, díky níž dokázali piloti na tomto stroji vyhrát spousty leteckých soubojů. Do historie se zapsal také zejména díky leteckému esu Manfredu von Richthofenovi, který na tomto stroji dokázal prý sestřelit 80 letadel a vytvořil tím rekord celé první světové války.
[MJ 27. 11. 2011]