Největší jaderné výbuchy v dějinách

Když 16. července 1945 vybuchla první jaderná bomba, nikdo ještě nemohl tušit, k čemu všemu tento nový vynález povede. Tento zmíněný výbuch byl výbuchem testovacím a odehrál na střelnici White Sands, dosáhl síly 22 kt. Bomba nesla název Trinity. Co vlastně znamená ono číslo? Vysvětlíme. Síly takto mocných explozí se přepočítávají na ekvivalentní hodnotu konvenční výbušniny TNT. To znamená, kolik kg / tun / kilotun výbušniny typu TNT bychom potřebovali, abychom mohli provést takto silný výbuch. Takže abychom dosáhli síly bomby Trinity, potřebovali bychom 22 000 tun výbušniny TNT.

Svět zná jadernou bombu zejména díky dvěma ničivým explozím, které ukončily druhou světovou válku. Jedna bomba vybuchla nad Hirošimou a další nad městem Nagasaki. První zmíněná měla sílu 15 kt a druhá 20 kt. Jak je patrné, nejednalo se tedy o nejsilnější bomby, které by lidstvo v dané chvíli dokázalo sestrojit. Potenciál nové zbraně byl obrovský. Jen pro představu – nejsilnější konvenční zbraně dosahují síly okolo 20 tun. Ty menší jaderné bomby měly sílu 20 000 tun. Tedy 1000x více. Historikové společně s vědci spočítali, že ve druhé světové válce bylo použito na všech bojištích, včetně dvou jaderných výbuchů celkem 3 000 000 tun výbušnin. Předním světovým generálům ale taková ohromující čísla nestačila a vydali se na obrovské závody ve zbrojení.

Castle Bravo

Nejsilnější jaderný výbuch Spojených států se odehrál v roce v březnu 1954 na ostrově Bikini na Marshallových ostrovech. Test byl proveden tajně, bez souhlasu mezinárodního společenství. Jak ale chcete utajit výbuch, který je 1000x silnější než bomba svržená na Hirošimu? Už jen proto, že radioaktivní spad, ať chcete nebo ne, zasáhne a zamoří rozsáhlá území. Bomba vážila přes 10 tun a byla konstrukčně navržena tak, ať udělá paseku o ekvivalentu 5 megatun. Vědci se ale přepočítali a najednou jsme tady měli extrémně silnou bombu o síle 15 megatun! Během jedné sekundy se objevila v místě odpalu 5 km široká ohnivá koule. Exploze zanechala pod sebou kráter o průměru 1,5 km a hloubce 60 m. Oblak dosahoval výšky 40 km nad zemí. Výbuch to byl impozantní, ale pro Rusy není nikdy nic dobré.

Car bomba

V roce, kdy Američané odpálili Castle Bravo, začali Rusové pracovat na Car Bombě, která se původně jmenovala Ivan. Označení Car jí dal až západní tisk, ale nakonec se natolik ujalo, že jí tak začali říkat samotní Rusové. Tato bomba měla být silnější než cokoli, co zatím bylo vyrobeno a dokonce silnější, než cokoli vůbec v budoucnu vyrobit půjde. Měla být na věky věků tím nejsilnějším a nejničivějším. To vše proto, aby Západ viděl, co mají Rusové ve svém arzenálu. Původně se počítalo se silou 100 megatun (což je 6600x více, než měla bomba svržená na Hirošimu), ale nakonec vědci spočítali, že tak obrovská síla by mohla zanechat vážné a nezvratné následky na území Sovětského svazu. Jaderné hřib byl vysoký 64 km a měl průměr téměř 100 km. Výbuch byl viditelný až 1000 km od místa exploze. Okenní tabule domů byly rozbity až do vzdálenosti přes 900 km. Bylo uvolněno obrovské množství energie. Pro ilustraci – takové množství energie by JE Temelín vyráběla čtyři roky. Tato zkouška nakonec nutně vedla k diskusi, k čemu jsou takové monstrózní zbraně a nepřímo potom i k rozhovorům o omezení jaderných zbraní ve světě.

[MJ 20. 1. 2020]