Obrana Brestské pevnosti

Hitlerovo tažení do Sovětského svazu je jednou z nejatraktivnějších částí druhé světové války a na toto téma bylo natočeno mnoho filmů z produkce různých zemí. Napsána je také spousta literatury, ať už odborné nebo beletrie. Většinou se ale dostáváme do oblastí okolo Stalingradu, případně k obraně Moskvy. Díky neskutečnému množství tanků nasazených v roce 1943 u Kursku se i tato bitva stala známou. Co je ale trošku v pozadí zájmu běžné populace, jsou první dny tažení. A přitom 22. června 1941 začala velká bitva připomínající souboj Davida a Goliáše. Díky skutečně hrdinskému nasazení obránců můžeme paralelu hledat například také v bitvě u Thermopyl.

Pevnost Brest byla vybudována v historikům dobře známém městě Brest-Litevsk (zde byl podepsán separátní mír mezi Ruskem a Trojspolkem za první světové války), tedy na území dnešního Běloruska. Pevnost zde byla vybudována v letech 1836 – 1842. Jednalo se soustavu fortů, bastionů, bunkrů a obytných prostor. Přístup k pevnosti byl ztížen ještě vodními příkopy. Už v době svého vzniku se ale nejednalo o technicky nejmodernější opevnění a svou úlohu nesehrál Brest jako místo odporu ani v první světové válce, kdy byla všechna opevnění rychle opuštěna na jaře 1915. Na zápis do vojenských dějin si musely zdi tohoto 4 km² velkého komplexu ještě počkat.

V době vypuknutí útoku na SSSR se v pevnosti nacházelo asi jen 3500 vojáků (Brest byl totiž koncipován až pro 12 000 obránců) a s nimi i jejich rodinní příslušníci. Těch bylo přibližně 300, většinou manželky a děti vojáků. 22. června 1941 začal mohutný a zejména překvapivý útok. Němci předpokládali, že se pevnost po několika hodinách vzdá anebo ji snáze dobudou. A skutečně – počátek akce jim dával za pravdu. Po mohutném leteckém bombardování vypukla panika a všichni se dali na útěk, ovšem u bran pevnosti čekaly německé kulomety a kosili utíkající vojáky i civilisty po stovkách. Mrtvoly se hromadily na sebe jako pytle s pískem.

Po několika desítkách minut zoufalé paniky vběhl na nádvoří major Petr Michaljovič Gavrilov, který si několika výstřely do vzduchu zjednal pořádek a začal organizovat obranu. Ihned zaúkoloval své podřízení. Na druhém konci objektu udělal totéž politický komisař Jefim Fomin. Právě tato dvě zmíněná jména jsou synonymem odporu v Brestu v roce 1941. Zbraně byly rychle rozdány a obránci zaujali pozice. Němci se začali divit. Po hodině snadného dobývání narazili. Na pomoc byly přivolány i tanky, s jejichž nasazením se první nepočítalo. I proti těm dokázali ale Rusové bojovat, ať už spojováním granátů, Molotovovými koktejly anebo pomocí kanónů. Jen pro porovnání – německá 45. pěší divize ztratila za celé francouzské tažení 462 mužů, při obléhání Brestu ztratila za jeden týden 482.

Situace obránců byla ale hodinu co hodinu zoufalejší. Němečtí diverzanti ještě před útokem zničili přívod vody a elektřiny. Rusové tak byli odkázáni na ruční výrobu elektřiny a na shromažďování posledních zbytků vody z polních lahví. Po třech dnech intenzivních bojů bylo rozhodnuto, že se pokusí o průlom. Byl to zoufalý pokus lidí, kterým nic jiného už nezbývá. Během této akce byly pobity stovky vojáků a museli se stáhnout zpátky. To ale neznamenalo, že by se zbytek vojáků hodlal vzdát.

Němci se rozhodli, že vojáky vyhladoví a vyčerpají žízní. To se jim samozřejmě dařilo, ale lidské odhodlání někdy překračuje meze rozumu a vojáci bez jídla a vody vzdorovali dál. I když ostatní armády bojovaly u Minsku, u Brestu existovalo stále místo izolovaného odporu. Němci přešli k jiné metodě – bombardování 2tunovými bombami. Tyto obrovské výbuchy způsobovaly ohluchnutí mnohých vojáků, sesypávání zbytků budov a škody také pronikly až ke sklepním kasematům. Sovětští vojáci už věděli, že se pro ně nikdo nevrátí, tak v zoufalé chvíli došlo k tomu, že ženy a děti se vzdaly německým silám – o pár měsíců byli tito lidé do jednoho postříleni. Vojáci ale vzdorovali dál. Až 30. června končí oficiálně organizovaný odpor.

Izolované skupinky bojovaly ale dál. I když Němci obsadili téměř celou pevnost a dům po domu čistili prostory pomocí plamenometů, a po pevnosti jezdily plamenometné tanky a sežehovaly vše živé, byly ve sklepech rozmístěných různě po pevnosti poslední zbytky vojenské cti. Gavrilov se svými muži vedl boj v Západní opevnění Brestské pevnosti až 23. července, kdy byl těžce raněn. Ojedinělé přestřelky probíhaly až do konce července, někteří svědkové hovoří dokonce o srpnu. Můžeme tedy říct, že v srpnu uhasl definitivně poslední ruský odpor.

O této události byl natočen v roce 2010 také film http://www.csfd.cz/film/288230-brestskaya-krepost/

[MJ 27. 10. 2011]