Olomoucké pevnosti jsou dodnes unikátní

Československé opevnění si většina lidí pojí především s obrobím první republiky a jejím ohrožením ze strany Hitlerova Německa. Vzhledem ke stáří, důležitosti a atraktivitě československého pohraničního opevnění, je tento jeho sláva oprávněná, avšak existují u nás i jiné fortifikační prvky. Kromě hradů existují také novověké pevnosti, které se stavily v 18. a 19. století - tzv. forty.

Éra 15. století byla stále érou poctivých hradů, jak jsme je znali víceméně skoro stejně už z gotiky. S příchodem nových palných a obléhacích zbraní však hradní fortifikační systém přestává stačit a vojenští inženýři přicházejí s novými nápady. Těžké hradní valy mají být nahrazeny cihlovými zdmi, na nichž bude zeminový násep a do okolí ční z bastionů hlavně těžkých děl. Jedná se o důmyslné stavby, které měly odolávat tehdejším dělům a poskytovat dostatečně velkou palebnou sílu. Tyto forty vznikaly různě po celé Evropě i Americe. Klasický fort je zpravidla tvořen hlavní přední stěnou, tzv. eskarpou, dále zadní stěnou kontraeskarpou a bočním výčnělkem kaponiérou. To vše je protkáno sítí chodeb (kasematů) a ze všech zmíněných objektů vedou střílny.

Oblast okolo Olomouce měla strategický charakter a město bylo velmi důležité pro chod státu. Nacházelo se zde arcibiskupství, které bylo relativně bohaté a lákavé pro nepřátelské armády. Dále se jedná o střední Moravu, která tvoří jakousi křižovatku a je i jednou ze zastávek na cestu k Vídni. I z těchto důvodů bylo v roce 1850 rozhodnuto o opevnění Olomouce. Opevnění mělo být tvořeno vějířem 25 novodobých fortů, které by toto město chránilo ze všech stran. Zejména aktuální bylo nebezpečí ze strany Pruska, které svou militarizací ohrožovalo všechny země okolo. Věnec se měl sestavovat z několika permanentních fortů (těžkých, cihlových) a několika provizorním (malá palebná postavení). Problémem však bylo to, že již v době zadání projektu byl fortový typ opevnění pomalu překonáván a jeho zlatá éra byla už pomalu na ústupu. Ke slovu přicházely nové typy děl, které měly vrtané hlavně a nabíjely se zezadu. Měly daleko větší dostřel a byly samozřejmě i o poznání přesnější.

Systém olomouckého opevnění se však nikdy nedostal ke slovu. Sice byla většina pevností dostavěna a vyzbrojena, ale armády nakonec tuto oblast raději elegantně obešly než aby Olomouc za cenu velkých ztrát dobývaly. Opět se zde ukázala nepružnost tohoto systému obrany. Pevnosti v okolí Olomouce byly dlouho ve službách armády. Většina z nich sloužila později jako sklady, výcviková centra anebo zajatecké tábory.

Jedním z nejzajímavějších fortů je bezpochyby fort Křelov, která se nachází severozápadně od Olomouce. V současné době je zde stylové restaurace a prohlídky se konají každou hodinu od 11 do 16 hod od úterý do neděle. Uvidíte nejen samotnou stavbu, ale je zde také výstava různých militárií, od raného novověku až po druhou světovou válku. Uvidíte děla, pušky, bodáky, uniformy, odznaky a spousty dalšího. Na závěr budete mít možnost projít si kasematní část celé pevnosti - s pochodní v ruce. Abychom nezapomněli - po celou dobu prohlídky vám bude dělat společnost sličná průvodkyně.

[MJ 29. 6. 2015]