Ponorka zahalená tajemstvím – Kursk
Není to zase tak dávno, co jsme v televizních zprávách slyšeli o tragédii ruské jaderné ponorky Kursk. Stalo se to v srpnu 2000 během rutinního cvičení. Proč se ponorka potopila, jak se věci udály a proč muselo zemřít všech 118 mužů?
Program jaderných ponorek třídy Kursk byl spuštěn v roce 1982 a mělo se jednat o nejmodernější třídu ponorek ruského námořnictva. Jedná se o ponorky s jaderným pohonem schopné nést střely s jadernými hlavicemi. V kódu NATO se tyto ponorky označují jako Oscar. Výzbroj těchto ponorek je tvořena protilodními řízenými střelami Granit. Nutno podotknout, že i dnes se jedná o to nejlepší, co má Ruské námořnictvo k dispozici, pokud nepočítáme ponorky Akula (ty totiž nejsou v aktivní službě). Dále jsou ponorky třídy Kursk vyzbrojeny čtyřmi torpédomety ráže 533mm a čtyřmi torpédomety ráže 650mm.
Ponorky se pravidelně účastní různých cvičení, které mají simulovat válečný konflikt. 10. srpna tedy vyrazila ponorka Kursk ze zálivu Zapadnaja Lica k cvičení s hladinovými plavidly Severního loďstva. Na palubě Kursku se nacházelo 113 členů posádky, 3 důstojníci ze Severního loďstva a dva zaměstnanci továrny Dagdizel. Cvičení mělo prověřit schopnost posádky ovládat zbraňové systémy, takže se mělo střílet cvičnými ponorkami na různé hladinové cíle. Vše probíhalo podle plánu – 12. srpna v 8:35 byl proveden simulovaný útok střelami Granit na hladinové lodi. V 11:30 byly zaznamenány jinými plavidly dva velké podmořské výbuchy a Kursk přestal reagovat. O den později bylo potvrzeno, že Kursk se potopil a bylo lokalizováno místo havárie. Všechny tato skutečnost šokovala – jak se mohl tak náhle potopit výstavní klenot ruské armády?
Započalo vyšetřování a objevily se následující hypotézy ohledně katastrofy:
Srážka s jinou ponorkou – tento typ nehody by znamenal, že se ponorka Kursk srazila s jinou, neznámou ponorkou a protože kolizní prostor byl v oblasti torpédometů, došlo okamžitě k výbuchu a potopení. Tato teorie ihned selhala, protože žádná poškozená nebo ztracená ponorka se nikdy nenašla.
Torpédování ponorkou nebo zásah protilodní střelou – žádné plavidlo, které by mohlo Kursk torpédovat, nebylo nalezeno a je nutno uznat, že oblast byla skutečně pod kontrolou (v místech okolo Kursku se nacházelo dalších nejméně 20 ruských lodí). Tato varianta byla také brzy zavrhnuta.
Srážka s minou z dob druhé světové války – i v Barentsově moři se za druhé světové války nacházelo množství podmořských min a je teoreticky možné, že tam některé mohou být dodnes. Je ale téměř vyloučeno, aby tyto staré miny, pokud by vůbec byly ještě schopné výbuchu, dokázaly tak snadno prorazit mohutné pancéřování ponorky Kursk.
Teroristický útok – hypotéza, která byla živena díky dvěma dagestánským pracovníkům na palubě, kteří mohli ponorku záměrně potopit. I tato možnost byla ale vyloučena.
Vyšetřovací komise nakonec došla k závěru, že došlo k výbuchu torpéda ještě v torpédometu, což mělo za následek výbuch dalších torpéd a poté přirozeně protržení trupu a nabrání velkého množství vody. Námořníci, kteří tuto nehodu přežili, se shromáždili pod velením kapitánporučíka Kolesnikova v devátém úseku, který byl nejbezpečnějším místem ponorky. A proč zemřelo takové množství lidí? Záchrana totiž dorazila příliš pozdě – celých 8 dní od nehody. Tak dlouho nemohli přeživší námořníci bez kyslíku a vody vydržet. Ruská generalita totiž dělala s tragédií drahoty a neinformovala svět naplno. Zpočátku také odmítli Rusové pomoc norských i britských záchranných lodí. Sami Rusové neměli prostředky k tomu námořníky ihned zachránit. Co do počtu obětí se jedná o největší havárii sovětských/ruských ponorek vůbec. Nepřežil nikdo ze 118 mužů, kteří byli na palubě.
[MJ 14. 4. 2012]