Ponorky – Zpočátku byly slepé a hluché

Zařízení schopná plavat pod hladinou vody jsou známa již z literatury Jula Verneho. První vojenské použití v praxi je zadokumentováno v roce 1776 v americké válce o nezávislost. Jak je ale známo, první masové použití těchto zbraní přišlo až v první světové válce. Odborníky na používání ponorek byli již od počátku Němci. Ponorky s sebou přinášely velké množství problémů – spalovací motor nebylo možné použít, protože ten potřebuje nasávat vzduch, byl problém s vysokým hydrostatickým tlakem a malým prostorem pro posádku. Ponorky taky bývaly zpočátku skoro hluché a slepé a nebylo jednoduché s nimi bojovat.

Za první světové války došlo k masivnímu nasazení. Němci ovšem nebojovali přímo s válečnými plavidly, nýbrž napadali zásobovací konvoje. Ve druhé světové válce se již ponorky staly neodmyslitelnou součástí námořních zbraní. Samozřejmě ruku v ruce s vývojem technologií ponorek jde i vývoj protiponorkových zbraní, i když jejich účinnost nebyla příliš vysoká. Pokud ale hlubinná mina vybouchla v blízkosti ponorky, měla zaděláno na obrovské problémy. Stejně jako v první, tak i ve druhé světové válce mělo klíčovou úlohu Německo. Po druhé světové válce ponorky dostaly dnešní design a technologie. Objevují se atomové ponorky, díky nimž je vyřešen problém s cirkulací vzduchu. Tyto ponorky jsou schopny plout pod hladinou teoreticky tak dlouho, dokud vydrží posádce zásoby jídla. Došlo také k rozvoji ponorkových zbraní. Torpéda byla doplněna raketami a některé ponorky jsou schopné odpalovat jaderné hlavice a to je činí velice nebezpečnými. Vlastnit jaderné ponorky je doménou a povinností světových velmocí. Nejvíce ponorek mají samozřejmě USA a Rusko. Jejich vývoj je velice složitý a výroba nákladná. Není tedy divu, že ostatní státy (Velká Británie, Francie, Čína) má ve své výzbroji těchto zbraní mnohem méně než USA a Rusko.

[MJ 31.7.2010]