Prvorepublikový tank LT 35 patřil ke špičce

První tanky se objevily na bojištích první světové války, kde měly prolomit patovou situaci na frontě. Obě strany se navzájem držely v šachu a ani jedna nemohla proniknout hustou kulometnou palbou nepřítele. Tuto situaci měly vyřešit právě těžce obrněná vozidla na pásech vyzbrojená kulomety, případně kanóny. Meziválečné období rozvoji tanků příliš nepřálo, protože vrchní představitelé evropských armád se domnívali, že tank má být pouze podpůrným prostředkem jezdectva a pěchoty, nikoli hlavní zbraní. Existovali však pokrokoví generálové, konstruktéři i politici, kteří věděli, že následující válka bude válkou tanků.

Mezi tyto osoby patřil určitě i Adolf Hitler a jeden ze strůjců strategie blitzkriegu Hanz Guderian, kteří rozpoznali potenciál této nové ničivé zbraně a Německo mohlo začít s výstavbou mohutných tankových vojsk. Německé tanky se rychle dostaly mezi světovou špičku co se týče kvality i kvantity. Na toto vzrůstající nebezpečí musely reagovat i okolní státy, zejména Československo, které se v Hitlerových očích stalo nepřítelem číslo jedna.

Československé tanky se začaly vyrábět až ve třicátých letech. Předtím byly ve službě tanky francouzské Renault FT-17, které byly pamětníky ještě z Velké války. První ryze československý tank byl lehký tank LT vzor 34z dílny ČKD. Ukázal se ale jako nepříliš zdařilý - nedisponoval ani silným pancířem, ani závratnou rychlostí, a proto byl nahrazován úspěšnějším typem LT vzor 35. Tento tank následně tvořil páteř československých tankových vojsk. Tento tank byl navržen v roce 1935 a od roku 1936 byl dodáván do československé armády. Celkem bylo do výzbroje zařazeno 298 kusů. Posádku tvořili tři muži, tank byl vyzbrojen kanónem ráže 37 mm a kulometem ráže 7,92 mm. Pancíř byl v nejexponovanějších místech silný 35 mm. Jeho hmotnost 10,5 tuny jej řadila do skupiny lehkých tanků, ačkoli mohl soupeřit i s tanky středními.

Jeho přímým protivníkem byl Panzerkampfwagen III, který jej ale převyšoval silnějším pancířem (v některých verzích), početnější osádkou a v neposlední řadě také výkonnějším motorem. Československý tank byl ale díky své nižší hmotnosti obratnější a mohl se pochlubit i větším dojezdem. Co se týče výzbroje, ta byla téměř totožná, ale PZ III měl v zásobě větší množství střeliva jak pro kanón, tak pro kulomety. K přímé konfrontaci těchto tanků však nedošlo.

Československo bylo obsazeno bez boje, a tak tanky LT 35, stejně jako pozdější LT 38 byly zařazeny do výzbroje Wehrmachtu. Zde se osvědčily v prvních fázích války, avšak po roce 1941 už nemohly konkurovat technicky i konstrukčně vyspělejším tankům, zejména na východní frontě. V současnosti je na světě jen několik dochovaných kusů - většina se za války zničila. Jeden z těch nejzachovalejších byl ukořistěn ke konci války Američany, kteří si jej odvezli za Atlantik. Dlouhou dobu byl vystaven v United States Army Ordnance Museum, ale v roce 2008 jej Američané po dlouhém smlouvání darovali do sbírky Vojenského historické ústavu. Není se tento kus pravidelně účastní různých přehlídek, byl mimo jiné k vidění i na Dni NATO 2013.

[MJ 24. 9. 2013]