Římští gladiátoři - sport nebo zvrhlá zábava?

V roce 2018 se v televizi díváme na wrestling, box a na zápasy MMA. Posledně jmenované velice připomínají zábavu starých Římanů, a sice gladiátorské zápasy. V dnešních zápasech MMH je dovoleno téměř vše a není vzácností, že zápasníci utrpí těžká zranění. O stupeň krutější však byly gladiátorské hry. Jednalo se o sportovní klání nebo o pokleslou a zvrhlou zábavu pro smetánku? Na to odpovíme v následujících řádkách.

Pojem gladiátor se nebývale rozšířil s filmem Gladiator z roku 2000. V hlavní roli se představil Maximus Decimus Meridius v pojetí Russella Crowe. V tomto filmu jsme mohli vidět spoustu gladiátorských zápasů, které dokonce - aspoň v základech - zdárně kopírují realitu a vycházejí z historických reálií. Gladiátor byl člověk, nejčastěji muž a otrok, který byl vycvičen k boji proti jiným gladiátorům na život a na smrt. Bojovalo se v cirkech, arénách, přičemž ta nejslavnější a největší stála v samotném srdci starého Říma a nesla název Koloseum.

Název gladiator vycházel z římského krátkého meče zvaného gladius. S tímto mečem bojovali nejen gladiátoři (to měli však k dispozici spoustu dalších zbraní), ale zejména vojáci pravidelné římské armády označované jako legie. Souboje muže proti muži, souboje muže proti šelmě anebo dokonce zvířata proti zvířatům měly v Římě dlouhou tradici. Zprvu se jednalo o souboje pořádané výjimečně při příležitosti pohřbu některých významných státníků, později se jedná o oficiální a státem pořádanou zábavu. Minimálně od roku 42 př. n. l. je doloženo, že jsou gladiátorské hry populární zábavou a že se v jejich organizaci angažuje stát.

Jak bylo již naznačeno, gladiátory se stávali často otroci a trestanci. Zpočátku se do gladiátorských škol posílali pouze těžcí zločinci, později, kdy se Řím setkává s nedostatkem gladiátorů, jsou do arény posíláni i podvodníci a zloději. Existují ale i případy, kdy svobodní a bohatí občané dobrovolně vstupují do gladiátorských her, aby šířili svoji slávu a aby si také zažili svou dávku dobrodružství.

Nejznámějším místem, kde se gladiátorské zápasy odehrávaly, bylo samozřejmě Koloseum, které mělo dle dostupných pramenů až 50 000 míst k sezení a údajně se zde vyskytovalo někdy až 200 000 diváků. Co je na tom pravdy, se dnes už asi nedozvíme. Každopádně tato aréna, jak bychom dnes moderně řekli, měla několik výtahů, bylo možné ji napustit vodou, aby se zde mohly odehrávat námořní bitvy, měla podzemní tajná patra a bylo možné ji v případě deště nebo slunečního svitu zastřešit.

Nejpopulárnějšími tématy byly mýty a události z římské historie. Můžeme říct, že se  jednalo o jakési rekonstrukce bitev. Gladiátoři si jen zřídkakdy mohli vybrat výzbroj, s jakou půjdou do boje. Ta jim bývala přidělena podle potřeby a podle toho, kdo se na co specializoval. Stejně jako v armádě bylo více druhů jednotek, tak i v gladiátorském prostředí existovali gladiátoři s typizovanou výzbrojí a výstrojí. Nebojovali však proti sobě pouze muži, máme záznamy o ženách nastupujících do arény, těm Římané říkali amazonky. Jak šel čas, tak na popularitě nabíraly souboje, v nichž vystupovaly šelmy. Jednalo se o tygry, lvy, býky, medvědy, ale také slony či nosorožce. Zvířata mohly nastupovat proti sobě anebo zase proti lidem. V roce 325 n. l. byly gladiátorské hry pod vlivem křesťanství konečně zakázány.

[MJ 15. 10. 2018]