Sovětská legenda – SPECNAZ

Sovětské (a dnes i Ruské) speciální jednotky patří k legendám studené války a mezi odbornou i laickou veřejností jsou velmi oblíbené. Co o nich ale skutečně víme a jaká je jejich historie a současnost?

Obecně můžeme říci, že o tajných speciálních silách Ruska, potažmo SSSR toho víme velmi málo. Příslušníci těchto jednotek mají přísný zákaz hovořit o tom, kde slouží, co je náplní jejich práce a vůbec vyslovit slovíčko SPECNAZ je zakázané. Jediný zdroj, z něhož můžeme ve větší míře vycházet, jsou publikace Viktora Suvorova, bývalého kapitána sovětské rozvědky. Podle některých znalců ale nejsou jeho informace příliš věrohodné.

Musíme uvědomit, že boj v týlu nepřítele má na ruském území velkou tradici. Stačí vzpomenout velký partyzánský boj ve válce s Napoleonem anebo diverzní akce v občanské válce bolševiků proti bílým. Během třicátých let došlo potom k budování výsadkového vojska a Sovětský svaz se stal průkopníkem v užívání této zbraně. I za druhé světové války, v souvislosti s rozvojem letectví, docházelo k navyšování kapacit výsadkového vojska. Pro připomenutí – během druhé světové války bylo například do Československa vysazeno přes 1200 vojáků.

Skutečné síly zvláštního určení (rusky speciaľnoje naznačenije) se ale objevují až po skončení druhé světové války, v době, kdy naplno propuká další konflikt – studená válka. Počátkem 50. let přinesl potřebu mít k dispozici jednotky, které by byly schopné ve velkém počtu operovat za frontovými liniemi – v samotném týlu nepřítele. Úkolem těchto jednotek mělo být objevování a identifikace nepřátelských formací, organizace a rozvoj partyzánského hnutí, ničení strategických cílů jako jsou například přehrady anebo elektrárny. Zpočátku bylo vytvořeno 46 rot po 120 mužích, což je 5520 mužů. Tento relativně nízký počet byl ale rychle zvyšován na prapory a později i brigády. Velký rozvoj nastal během 70. let, kdy Sovětský svaz disponoval třinácti brigádami specnazu. Jejich úkoly v hrozící atomové válce byly velmi důležité – byli určeni k likvidaci nepřátelských jaderných sil, aby vůbec k vypuštění hlavic nemohlo dojít.

Okolo jejich výcviku koluje mnoho legend a těžko rozlišit, co jsou skutečná fakta. Zkusíme se ale držet při zemi. Jejich výcvik má mnoho společných prvků s klasickým výcvikem výsadkářů, ale je doplněn o spoustu věcí. Psychická odolnost se zvyšovala tím, že důstojníci vůči nováčkům uplatňovali až přístup teroru. Dále museli příslušníci Specnaz umět hovořit různými jazyky, rozeznávat a používat nepřátelské zbraně a velký důraz byl kladen na schopnost přežití. Ta se pilovala tím, že byli rekruti vysazováni bez zásob v neobydlených oblastech na Sibiři. Co se týče výzbroje, tak z velké části ji tvořily klasické AK-47 Kalašnikovy, které byly později vyměněny za modernější verzi AK-74. Důležité bylo používání granátometů a plamenometů. Protože Specnaz operovali na nepřátelském území a byli velice zranitelní, potřebovali také protivzdušnou ochranu. Ta se realizovala pomocí lehkého přenosného protiletadlovému kompletu Strela-2. Důležitá byla také výzbroj proti tankům – RPG. Pro určité delikátní úkoly měli příslušníci Specnaz také ve výzbroji bezhlučnou pistoli PB.

Co se týče jejich nasazení, tak sovětské speciální jednotky plnily různé úkoly například v Angole, Mozambiku, Etiopii, na Kubě anebo v Afghánistánu v 80. letech, ve kterém si Sověti nebrali příliš servítky. Prý došlo k použití fosforu, napalmu anebo chemických zbraní. Co je na tom ale pravdy, těžko zjistit.

Pro Specnaz jsou dodnes velmi důležité vrtulníky, zejména Mi-8 a Mi-24. Prvně jmenovaný tvoří páteř ruských vrtulníkových sil, slouží k přepravě vojáků i materiálů. Jedná se o velmi univerzální a odolný stroj. Druhý – Mi-24 je bojový vrtulník, který na svých podvěsnících možnost nést rozličné typy zbraní. Minomety, velkorážné kulomety, naváděné i nenaváděné rakety, bomby. Jeho palebná síla je skutečně impozantní a tyto stroje jsou pro ruskou armádu dodnes nepostradatelné.

[MJ 6. 2. 2013]