Aero L-39 Albatros
Typ: dvoumístný cvičný/ lehký bitevník
Pohonná jednotka: turbodmychadlový motor Ivčenko AI-25TL o tahu 17,14 kN
Výkony: maximální rychlost 630 km/h ve výšce 5 000 m; operační dostup 9 000 m; dolet 1750 km
Hmotnosti: prázdná 3 490 kg; maximální vzletová 5 646 kg
Rozměry: rozpětí 9,46 m; délka 12,32 m; výška 4,72 m
Výzbroj: dvouhlavňový kanon ráže 23 mm; 2 řízené střely vzduch-vzduch;
raketomety pro rakety ráže 57 nebo 122 mm; pumy do 1 000 kg
Nástupce úspěšného letounu L-29 se stal standardním proudovým cvičným letounem v Československu, SSSR, NDR a dalších zemích. Prototyp vzlétl poprvé 4. listopadu 1968 jako standardní cvičná verze L-39C.
Letoun má celokovovou konstrukci s nosným potahem. Trup skládající se ze dvou základních částí je poloskořepinové konstrukce. V přední části je umístěno elektrické a rádiové vybavení a přetlaková kabina posádky. Za kabinou je umístěna palivová nádrž a motorové lože. Zadní část s ocasními plochami je snadno demontovatelná, což umožňuje rychlý přístup k motoru. Díky turbodmychadlovému motoru mají letouny L-39 proti „Delfínu“ mnohem vyšší výkony, které umožňují využití letounu jako lehkého bitevníku.
Verze L-39ZO měla 4 závěsníky, L-39ZA 4 závěsníky a pevně zabudovaný dvouhlavňový kanon GŠ-23 ráže 23 mm. Verze L-39MS (obchodně L59), opět se čtyřmi závěsníky, kanonem GŠ-23, výkonnějším motorem DV-2 a moderní avionikou vycházející z domácí konstrukce (včetně software) stála na počátku nových, pokročilých typů z Aera Vodovody.
Letoun byl navržen jako součást komplexního výcvikového systému, kam patří i pilotní trenažér TL-39, trenažér katapultáže NKTL-39, pozemní kontrolní zařízení KL-39 a vlečný terč KT-4.
V České Republice provozuje letouny L-39 22. základna Taktického Letectva v Náměšti nad Oslavou (verze L-39 ZA), CLV Pardubice (verze L-39C - ev.č. 0103, 0113, 0115, 0440, 0441, 0444, 0445, 0448) a jeden kus také soukromý provozovatel (OK-JET)
[JJ]
Zpracováno podle:
· Robert Jackson: Moderní vojenská letadla, Ottovo nakladatelství 2005
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
