Vzpoura ve věznici Leopoldov

Dnešní doba je natolik přecitlivělá, že si jen těžko dokážeme představit, jak by asi vypadal zásah ve věznici, kde by došlo ke vzpouře vězňů. Mohli by policisté vůbec zakročit? Dokázala by dnešní společnost zjednat pořádek, anebo by byli nakonec vězni vypuštěni na svobodu, aby mohli řádit v ulicích? V roce 1990 v tom bylo jasno. Zákrok byl krátký, rychlý a profesionální.

Předpokladem pro vypuknutí povstání byla Havlova amnestie vyhlášená 1. ledna 1990. Tehdy bylo v celém vězeňském systému Československa zavřeno 31 000 osob, Havel jich nechal 23 260 propustit. Existovaly dokonce plány, že by byli propuštěni úplně všichni, včetně nejtěžších vrahů a že by se věznice Leopoldov měla zrušit. Nakonec však v tomto nápravném zařízení zůstalo 217 vězňů, na které se amnestie nevztahovala. Jednalo se o ty nejtěžší zločince celého Československa. 15. března 1990 tito vězni vyhlásili protestní hladovku a požadovali propuštění na svobodu. Protože jim nikdo nehodlal ustupovat, začali útočit na dozorce. Vytlačili je z ubytovacích z ubytovacích prostorů a ovládli sklady potravin a technologické místnosti. Zkušení zločinci se začali rychle vyzbrojovat bodnými a sečnými zbraněmi. Dostali se i k benzínu, takže si připravili spoustu zápalných lahví a dokonce sestrojili i funkční plamenomet. Tato patová situace trvala několik dní, ale všem bylo jasné, že je nutné ji co nejrychleji a nejefektivněji vyřešit. Skupina hrdlořezů také mohla převzít kontrolu nad celým objektem věznice, mohli utéct na svobodu nebo mohli také zmasakrovat dozorce. Situace se mohla vymknout kontrole.

Dne 28. 3. bylo rozhodnuto o vyřešení situace. Od rána probíhala jednání mezi náměstkem ministra vnitra JUDr. Andrejem Sámelem a a novým "ředitelem" věznice Tiborem Polgárim. Tato jednání k ničemu nevedla, vězni se odmítali vzdát, pouze stupňovali násilí, zasypali protistranu snůškou vulgarismů a výhrůžek a jelo se dál. Chystal se společný zásah policie, vězeňské služby a armády, který do té doby neměl obdoby. Dalo se do kupy 512 příslušníků policie Trnavy a okolí, 100 policistů z dnešní policejní akademie, 62 příslušníků jednotky URNA, 350 příslušníků vězeňské stráže, 3 vrtulníky, 12 transportérů, 23 hasičských cisteren a 80 psů. V záloze byla připravena transfuzní stanice a 200 zdravotníků.

Vzpoura byla potlačena během dvou a půl hodin. V některých úsecích to šlo lehce, protože morálka vzbouřenců prudce klesala, ale na střeše se nejagresivnější skupina obrnila a proti útokům bezpečnostních složek se velmi intenzivně bránila. Nakonec si vzala jako rukojmí vězně, kteří se už chtěli vzdát a chtěli je upálit. Nakonec je zachránil policejní vrtulník.

Věznice Leopoldov byla zcela zdevastovaná. Většina budov shořela nebo nemohla dále plnit svou funkci. Zajištění vězni byli rozvezeni do náhradních nápravných zařízení. Po několika měsících padly tresty za největší vzporu v moderních dějinách. 61 vzbouřenců dostalo celkem 345 let vězení navíc. Velitel zákroku JUDr. Sámel byl ze své funkce odvolán, ačkoli byl zákrok zvládnut rychle a profesionálně. Zemřel při něm pouze jeden vězeň, a to vlastní vinou. Porevoluční média stála na straně dozorců a jejich chování obhajovala, zatímco zákrok bezpečnostních složek byl nazýván jako nepřiměřený a zbytečný.

[MJ 27. 10. 2017]