Kultovní hry podle redakce - redaktor Martin, díl I.

V redakci jsme dostali za úkol vybrat deset nejlepších her dle vlastního výběru. Už jsem poněkud starší ročník (přes 30 let), proto hodně her bude spadat do doby, kdy jsem byl dítě. Zkusím se ale zastavit i u těch novějších a zmapovat herní průmysl podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A protože se jedná o článek záměrně subjektivní, budu popisovat důvody, proč se mi daná hra líbila a proč jsem ji zde zařadil. Technické detaily a počty prodaných kusů nás teď nezajímají. Chci ještě říct, že těch her by mohlo být klidně sto a přesto bych to dokázal zaplnit a na každé najít něco krásného. Vybírám ale jen deset, je možné, že nějakou budu muset opomenout. Začnu chronologicky.

Manic Miner 1983

Tuhle plošinovku jsem hrál na počítači Didaktik. No, počítači - to je možná silné slovo. Vypadalo to spíše jako klávesnice, která se napojila na televizi a magnetofon. Hry byly na kazetách a nahrávaly se do paměti několik desítek minut. V téhle hře jste chodili po obrazovce, sbírali klíče a vyhýbali se obludám. Byla to jedna z mála opravdu "akčních" či jinak zajímavých her, ke které jsem se v té době dostal. Arkanoid, Pong nebo Pacman mi přišel poněkud nudný.

Alley Cat 1984

U této hry jsem strávil hodiny a hodiny. Vždycky mě zajímalo, co je na konci hry a jestli existují nějaké další levely a co se stane, až daný level dokončím. Graficky měla hra 4 barvy a měla velmi líbivý soundtrack. Někomu se to může zdát jako hrozná blbost, ale mně to okolo roku 1990 velmi nadchlo pro svou originalitu. Měli jsme tady hry na vojáky, střílečky, plošinovky, ale hrát za kočku a skákat do oken? To tu bylo poprvé a asi i naposled.

Grand Prix Circuit 1987

Tady jsem trochu váhal. Napadly mě ještě hry Test drive nebo Summer či Winter Games. Po dlouhém a vyčerpávajícím váhání jsem se rozhodl vsadit kartu na Grand Prix. Spustitelný soubor se nazýval gpega.exe a všichni si asi pamatujeme hudbu, která se následně spustila. Ti šikovnější z vás by si ještě vzpomněli jména ostatních jezdců - například Bruno Gourdo (ten mě často porážel, neměl jsem ho rád).

Wolfenstein 1992

Jedna z prvních 3D her vůbec (to je těžké definovat, protože ona vlastně 3D nebyla, ale solidně si na ni hrála, na druhou stranu 3D hry jsme tady již dříve měli, například Hostages). Okamžitě mě nadchla a byla to první hra, kterou jsem hrál se zvukovou kartou. Dodnes si pamatuji zvuky, které vydávali jednotliví vojáci. A ačkoli tady byly jen 4 zbraně a vaším úkolem bylo jen sbírat poklady a zabít hlavního bosse, dohrál jsem všechny epizody.

Fallout 1997

Dlouho jsem váhal, co dát jako další hru. Ale abych se vešel do počtu deseti, musel jsem přeskočit Quake, Duke-Nukem a taky Dooma (ten v mých očích nebyl tak super, protože mi v té době přišel moc strašidelný a troufl jsem si na něj pouze s cheatama). Takže Fallout. Jedničku jsem nikdy nehrál (jsem hrozný, přiznám se), začínal jsem na dvojce a první mě tato hra neoslovila, přišla mi jako hrozně složitá. Ale jak jsem pochopil systém hry Fallout, byl jsem v sedmém nebi.

Pokračování příště...

[MJ 25. 2. 2019]