Co si myslí on a po čem touží ona?

Odjakživa slýcháváme klasickou „čítankovou“ frázi: Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Pokud se nikdy nesetkáte s živým příkladem této fráze, mám na mysli přímý kontakt, nikdy nezačnete uvažovat nad tím, jak jsou tato slova zatraceně pravdivá. Nejenže už se lišíme svými tělesnými znaky (myslím, že stoprocentně víte, o jaké znaky jde), které nejsou ve výsledku tím, co by nám přímo vadilo, ba naopak (zbožňujeme to), ale hlavní rozdíl je v myšlení mužů a žen. Zatímco on si myslí, že je to jasné, ona v tom vidí dalších milion jiných významů a vlastně touží „možná“ po něčem jiném, anebo ne? Vidíte, jak složitá je vůbec tato konstrukce věty a jak nejasný význam tato věta dává? Stačí, kdybyste si do ní dosadili své vlastní konstanty a náhle ani jasně nevíte, po čem byste toužili a co vlastně doopravdy chcete. Na druhou stranu „stav: nevědění“ by v dávném starověkém Řecku byl příkladem stavu moudrosti, neboť jak pravil Sokrates: „Vím, že nic nevím“. Ale pochybuji, že i tehdy tato filozofie dokázala postihnout ženské myšlení. Nejasnost v touhách, životních plánech a představách není vlastní pouze ženám, i muži občas v těchto otázkách docela „plavou“. Podívala jsem se na několik okruhu tužeb a přání mužů a žen a nyní se pokusíme tyto obsahy bez dávky ryze femininního pohledu zanalyzovat. Bude to výzva i pro mne, protože nevěřím, že někdy mužům úplně porozumím, ale tyto pochybnosti mají i oni, tak se nezdržujme a pojďme zkoumat:

1.           Jak je to s obsahem a plněním mužského pravidla dokonalosti ženy, pravidla dokonalé trojky: Žena má být doma dobrá hospodyně, ve společnosti dáma a v posteli „děvka“.

Když jsem toto pravidlo poprvé slyšela z úst mého kamaráda, docela se mne to na jednu stranu dotklo, ale pak jsem si uvědomila, že je v tom jistá pravdivost. I když stále prosazujeme, jak jsme samostatné, emancipované, free atd., pořád se vlastně chováme podle pravidla dokonalosti. Nevěříte, dámy? Jste to přece vy, které velíte domácnosti a v žádném případě byste nepřežily nečisté povlečení, neumyté nádobí, špinavé prádlo u postele, byt bez dalších útulných doplňku jako jsou polštářky, květiny, obrázky, svíčky atd. Jste zkrátka hospodyně, ať chcete či nechcete, neboť muž daný úkon nikdy neudělá „tak jak by měl“. A co společnost? Netoužíte být krásná s vytříbeným chováním? I přesto, že mnohdy nadáváte na to, že si musíte obléct silonky a sukni, kvůli které si nemůžete sednout s kolínky proklatě daleko od sebe, jak to občas děláváte doma na gauči, cítíte pak, že tento dresscode vám dává určitou moc a najednou je vše v pořádku. A teď k třetímu bodu pravidla dokonalosti; mnohé z nás teď zalapají po dechu, jakmile uslyší slovo „děvka“ ve spojení se svou osobou. Ano, tady mohli muži vymyslet líbivější slovíčko k přirovnání. Slovo děvka zde není chápáno tak, že byste měla obrážet na každém rohu jiného muže, ale muži chtějí dívku užívající si milostný akt. Není řečeno, že musíte být jako hvězda z porno-průmyslu, muži pouze chtějí vidět váš zájem pro hru a energii do ní vkládající. A neděláte to snad takto? Nechcete být skvělou milovnicí?.. .

Žena vědomě obsah tohoto pravidla odmítá, prohlašuje, že chce být emancipovaná, že muže vlastně nepotřebuje, ale její podvědomí funguje jinak a tak či tak, podle tohoto pravidla konáme.

2.    Muž jako silný ochránce všeho tvorstva

Ano, dámy, která z vás netouží mít doma „pořádného chlapa“, jenž by vás ochránil před všemi katastrofami světa. Chcete, aby byl silný, chrabrý, schopný. Pak stačí, abyste se podívaly na romantický film, a toužíte, aby váš vyvolený byl romantik nosící růže do postele, projevující vám každý den své city. Toužíte tedy po „jihoamerickém smýšleném Don Chuanovi“, který asi nikdy nepřijde. Paradox nastává, když tento problém o ženské tužbě řešíte s kamarádkou: najednou jste strašně nad věcí a tvrdíte, že tato představa je nereálná. Co vlastně chcete/chceme?

Taktéž nejednoznačně se chová muž; je superhrdina nad věci v okruhu svých nejlepších kamarádů. Absolutně odmítá, že by vůbec jen přičichl k „papučářství“. Silné řeči a skutek utekl: po příchodu domů se lísá ke své přítelkyni se slovy čumáčku, miláčku, lásko a mění se jeho poloha drsňáka v milujícího muže.

Pohled muže i ženy se ve výsledku v podstatě shoduje a mizí tak jejich počáteční rozdílnost. Zase je to o tom, že po něčem toužíme a něco skutečně chceme.

3.    Žena s postavou modelky a ňadry dmoucí

Ták. Představa, která by fungovala, kdyby ženy vybíraly mužům partnerky. V zásadě je to ženská touha po dokonalosti ženy. Všechna máme nějaký ten nedostatek: malá ňadra, velký zadek, příliš jsme tlusté či příliš hubené, nemáme žádný pas, velký nos, moc malý nos, příliš bujnou nepoddajnou hřívu, tři chlupy na hlavě, znamínko na tváři, jedno oko modravější atd. Tak se vidí žena. Její nedostatky jí zcela zamlží mysl a ona si začíná myslet, že i muž neodpouští nedokonalost.

Jak to vidí muž? Na otázku ženy, zda je tlustá, jen nevěřícně pokroutí hlavou. A dodá, že vypadá úžasně. A opravdu si to myslí. Žena „superkost“ je sice fajn, ale muži spíše než po tělesné dokonalosti touží po ženě, která je „prostorově vyrovnaná“ a hlavně veselá duchem bez přílišné osobní problémovosti. Muži prostě chtějí „klid a nohy v teple“. Nic víc, nic míň. A pokud je ještě k tomu bonus v podobě ňader dmoucích, jistě nepohrdnou.

4.    Žena hlavně mluví, muž spíše činí.

Rozdíl, který vnímám nejintenzivněji. Zatímco žena klade v životních situacích důraz na sílu slova, muž se vyjadřuje především činy. Na první pohled se může zdát, co je na tom špatně? Když něco chci, tak to přeci řeknu či přímo vykonám. Problém nastává, že tento model funguje pouze mezi lidmi stejného pohlaví. Potřeba slova pro ženu je zásadní, žena chce od svého přítele jasně slyšet: chci tě, miluji tě, pojď se mnou bydlet, vezmi si mě! Muž však není naladěn na stejných frekvencích jako žena, co se týče stylu komunikace a místo přílišných slov činí: Slova chci tě či miluji těvyjádří neskonalou úctou a uměním obejmout, či ochranou před hrozícím nebezpečím. Místo toho, aby řekl: „Miláčku, chci, aby ses ke mně nastěhovala.“, vám do rukou vloží nově udělaný klíč. Žádost o ruku provede beze slov s krabičkou s překvapením – prstýnkem. Hezký způsob vyjadřováni, leč pro ženu mnohdy komplikovaný. Ženské myšlení neustále počítá s variantami dané situace. Tzn.při objímání se mohou ženě proháněthlavou myšlenky typ: je to láska či pouhá tělesnost? Při obdržení klíče ji mimo jiné napadá, zda jí dává klíč jen proto, aby ho při každé návštěvě nemusela rušit v práci? A prstýnek jste dostávaly i v dobách puberty a taky jste se ještě nevdávaly?

Komunikace mezi mužem a ženou je šílená, avšak přes všechna tato drobná nedorozumění zažíváme osobní happyendy.

Pokud jste vydrželi poctivě číst až dokonce, věřte, že vám tento článek nezměnil život a ani vám nedal návod k vyřešení „problémů“, ale jen vás ujistil, že v tom nejste sami.

[ME 16. 1. 2015]