Důležitost prvních lásek

V životě každého z nás nastane chvíle, kdy se poprvé zamilujeme. První lásky a intenzivní touhu být s opačným pohlavím začínáme pociťovat nejčastěji kolem 14. roku života. Je to období, kdy dívkám přestává stačit holčičí společnost a chlapcům ta jejich. Navzájem začínají aktivně vyhledávat své protějšky a vytváří smíšené party, ve kterých se učí komunikaci s opačným pohlavím, poznávat své rozdílné stránky osobnosti a především rozeznávat rozdíly, kterými se muži a ženy navzájem odlišují.

Až do dne, kdy se poprvé zamilujeme, byli našim vzorem rodiče, ke kterým jsme vzhlíželi určitým způsobem a do kterých jsme promítli naše očekávání od opačného pohlaví. Jsou to právě rodiče, kteří nás ovlivnili ve vytváření si vlastního hodnotového systému, a tedy i v preferencích při pozdější volbě partnera. U prvních lásek na povahové, sociální a jiné vlastnosti není dbán zřetel, ale zamilováváme se na základě svých sympatií k druhému člověku a na základě jeho fyzického vzhledu.

V průběhu života chodíme s mnoha partnery, poznáváme je, trávíme s nimi čas a to vše za předpokladu, že to může být právě ten člověk, se kterým budeme sdílet zbytek svého života. V dnešní době počet potencionálních životních partnerů stoupá a mnohdy si někteří nejsou schopni vzpomenout, jak se dotyčný či dotyčná jmenovala. Ale na první lásku? Na tu se nezapomíná! První zalíbení, první doposud neznámé pocity touhy, lásky, a vzrušení, první polibek a vzájemné doteky… První zlomená srdce.

První partnerský vztah nás proto nadále v dalších vztazích velmi ovlivňuje. Příjemné pocity, které jsme již předtím pociťovali, chceme zažít znovu, naopak nefunkčnost a časté rozepře či nevydařený rozchod se na nás může podepsat tak, že jej pak v dalším vztahu vnímáme za zcela běžné a v každém partnerském vztahu očekávané. S prvním partnerem experimentujeme, setkáváme se s něčím neznámým a především se učíme, kdy si vytváříme modely chování pro naše další vztahy. V praxi to znamená, že pokud nám partner ubližoval fyzicky nebo citově a my si jeho nežádoucí chování zvnitřnili, nebudeme od svého budoucího partnera očekávat žádné něžnosti a budeme považovat agresi za normální projev lásky. Naopak, bude li se k nám partner v prvním vztahu chovat láskyplně s respektem a vztah ztroskotá na jiných úskalích, jako je například vyprchání pocitu zamilovanosti, budeme mít tendenci si najít partnera, který nám bude také vyjadřovat lásku něžným způsobem.

Jak již tady naznačuju, první láska skoro vždy skončí. Kdyby trvala věčně, neměla by před jménem číslovku „první“ ale například „jediná“. Najdou se však i takoví jedinci, kteří se opravdu do sebe zamilovali, vzali se a žijí spolu šťastně až do teď, aniž by vystřídali jiné partnery. Zní to jako z pohádky, ale věřím, že je to možné, pokud se dvě spřízněné duše setkají a společně prochází všemi nástrahami a rozvíjí své osobnostní stránky s podporou toho druhého. Nejvíce je ale těch, kteří první lásku prožili a v pozdějších letech na ni pouze vzpomínají. Jak na ni budeme vzpomínat, záleží jenom na nás. Které chvíle si chceme uchovat v paměti a naopak které aspekty vztahu raději vidět nechceme.

Důležitost prvních lásek v našem životě je tedy zřejmá a otázkou zůstává, zda je také důležité udržovat s ní nadále kontakt, a mít tak možnost po letech reflektovat, co se vlastně stalo a proč, abychom si uvědomili, z čeho pramení chyby v našich pozdějších vztazích, nebo zda je lepší ji nevyhledávat a nevracet se k tomu co bylo, jít tak svou cestou dál a pracovat na chybách s novým partnerem, který může být naše budoucnost. Zda s naší bývalou první láskou budeme chtít být v kontaktu, závisí pouze na našem rozhodnutí, ale jisté je to, že pokud se rozejdeme ve zlém, budeme na tuto událost vzpomínat po celý život se zakořeněným smutkem v srdci.

[10. 12. 2010 Martinka F]