Homosexuálové jako národnostní menšina

Jednou z menšin v České republice jsou homosexuálové. U národnostních menšin máme jasné rozdíly, které se odráží především v jejich kultuře a jazyce, popřípadě barvou pleti. Přistěhovalci žijí na různých místech České republiky a oproti českému obyvatelstvu jsou v menšině. Homosexuální jedinci u nás se od ostatního obyvatelstva neodlišují ani jinými zvyky, jazykem či rasou, nýbrž pohlavní orientací ke stejnému pohlaví. Protože jich je stále méně než hetero orientovaných lidí, můžeme o homosexuálech hovořit jako o menšině. Do homosexuální menšiny se také mnohdy zařazují transsexuálové, transvestiti a lidé s homosexuálním chováním. 

Co to homosexualita je?

Homosexualita je geneticky daný a neměnný stav libida, při kterém jedinec za podmínek možnosti svobodné volby preferuje za účelem sexuálního a citového kontaktu objekt stejného pohlaví, přičemž takto vzniklý vztah se svojí kvalitou v plné míře vyrovná vztahu heterosexuálnímu. Nositelé homosexuálního zaměření jsou homosexuálové (anglicky gayové), homosexuální ženy jsou lesbičky. V souvislosti s tímto sexuálním zaměřením je důležité připomenout i vyšší riziko nákazy pohlavních nemocí, především AIDS.

Počet homosexuálů v ČR

V minulosti lidé nevěděli, kam mají homosexualitu zařadit. Někteří věřili, že je to nemoc, abnormalita, jiní se přikláněli k možnosti deviace či úchylka. Také vůbec nevěděli, zda se dá homosexualita vyléčit, nebo ji předejít. Až v roce 1869 lékař Benk po výzkumech a testování definoval pojem „homosexualita“. Počet homosexuálů v ČR není jednoduché jednoznačně určit. Bylo provedeno spoustu výzkumů, ale ne každý homosexuál je ochoten veřejnosti přiznat, že je trochu jinačí než ostatní lidé, a tak mluvit o svých osobních záležitostech, jimž sexuální orientace je. Nejčastěji se uvádí četnost u mužů 4% a u žen něco přes 1%. Ovšem v těchto číslech je zachyceno a zkoumáno sexuální chování. Není tedy zřejmé, že se jedná o sexuálně opačně orientované jedince. Nejnovější průzkum provedený v České republice (Weiss a kol. 1994) vykázal mnohem nižší procento lidí identifikujících sami sebe homosexuálně, než jaké obsahují podobné průzkumy v západních zemích. Za menšinově orientované se považovalo pouze 0,4% mužů a 0,3% žen a další 1,4% mužů a 2,0% žen si nebylo jisto.

Není zcela jisté, zda se homosexualita vyskytuje u mužů častěji než u žen, jak je na první pohled patrné z výzkumů. Ale zároveň všeobecně platí, že mužská sexualita je zranitelnější a že muži jsou z větší míry postiženi sexuálními poruchami dysfunkčního charakteru.

Pohled českých občanů na homosexualitu

Lidé měli odjakživa různé představy, co homosexualita je a zaujímali k ní různá spíše negativní stanoviska. Postupem se jejich předsudky začaly vytrácet a lidé začínali měnit své myšlení a s tím související názory. Příčinou mohla být nejen demokratizace myšlení svobody lidí ve světě, ale také osobní kontakt s homosexuálními jedinci, kdy mezi nimi byli mnohdy příbuzní odsuzujících homosexualitu. 

V posledních letech se homosexualita posuzuje jako jedna z variant lidské sexuality. Proces legalizace homosexuality kupodivu příliš nesouvisel s politickým režimem uvnitř států. Důkazem toho je například naše republika a Maďarsko, kde k ní došlo roku 1961. Do té doby byla homosexualita trestným činem. Tento proces probíhal do roku 1995 ve státech po celém světě. V dnešní době je stále přes 80 států, ve kterých je homosexualita považována za trestný čin. Ovšem i přes dekriminalizaci homosexuálního chování v tomto ohledu nevládla v ČR demokracie a až do 80. let byly zakázány seznamovací inzeráty pro gaye a lesbičky. 

V dnešní době, 21. století se o homosexualitě nebojíme veřejně mluvit, lidé se za to nestydí a toto téma je na denním pořádku. Homosexualita je v České republice legalizována a tolerována. Čím dál tím více lidí se za svou sexuální orientaci nestydí a přihlašují se k homosexualitě. Ovšem i přes tyto fakta se najdou jedinci, kteří homosexuály opovrhují a jak slovně tak mnohdy fyzicky je napadají. Velmi časté jsou také projevy sociálního vyloučení, šikany či diskriminaci v práci. Dnešní společnost ztrácí morální hodnoty, a spolu s modernizováním světa se vyvíjí i ona. Lidé se stávají agresivnějšími a ví, že pokud se chtějí ve světě prosadit, potřebuji špetku drzosti a nebojácnosti. Nevadí jim zasahovat do soukromí druhých. 

Podle výzkumů sexuálního chování a postojů české společnosti k němu, které provádí od roku 1993 vždy po pěti letech psycholog Sexuologického ústavu v Praze PhDr. Petr Weiss s dalším sexuologem docentem Jaroslavem Zvěřinou, vychází česká populace v postojích v porovnání s jinými státy jako nejliberálnější na světě. Podle výzkumů pouze 4% lidí striktně homosexualitu odmítá a považují ji za zlozvyk, který má být potrestán. Většina lidu ji však považuje za variaci sexuality nebo maximálně za poruchu sexuálního zdraví, která nikomu neuškodí. Vyhrazený názor však mají občané České republiky na adopci dětí homosexuálními páry. Podle průzkumu jedné agentury, která udělala průzkum v květnu 2007, nesouhlasí s adopcí 67% lidí, pro ano bylo pouze 22%. 

Pohled římskokatolické církve na homosexualitu

Jednou z církví, která zastává k dané problematice oficiální stanovisko, je církev římskokatolická. V roce 1975 tato církev vydala dokument „Prohlášení kongregace pro učení víry“, které později rozvedla v listu adresovaném biskupům s názvem „Pastorace homosexuálních osob“. V těchto dokumentech jsou homosexuální akty označeny za „postrádající své podstatné a nezbytné cílové určení“ a „samy o sobě neřádné“. Homosexuální orientace není sama o sobě hříšná, ale protože v sobě obsahuje tendenci k homosexuálním aktivitám, je také objektivně neřádná. Církev přijímá, že takto orientovaní lidé mají tuto danost vrozenou, nikoli získanou. Tedy homosexuální orientace jako taková hříšná není. Mravně se hodnotí tehdy, pokud je praktikována v intimním vztahu s druhým. Lidská sexualita může být uskutečňována pouze uvnitř manželství. Člověk je stvořen k tomu, aby vytvářel intimní věrné společenství s druhým pohlavím a aby otevíral možnost pro předávání života. U homosexuálního soužití je možnost předávání života vyloučena. Není možné pokládat toto soužití za rovnocenné. Člověk je i fyziologicky stvořen tak, aby se doplňoval s druhým pohlavím. Homosexualita je výjimka z danosti. Církev chrání jedinečnost spojení muže a ženy.

Věřící homosexuálové

Situace gay – věřících není všude stejná. Homosexuální lidé se setkávají s nejrůznějšími typy reakcí ze strany ostatních členů společenství věřících i ze strany duchovních. Nabízená pomoc ze strany církví má různé podoby. Mezinárodní hnutí „Exodus“ vzniklo za účelem pomoci homosexuálům vzdát se doživotně partnerství a náhradou jim nabízí intenzivnější náboženský život členstvím v komunitách, duchovní pohovory s osobou, jíž mohou důvěřovat, přátelství a modlitbu.

Hnutí vzniklá z iniciativy homosexuálních křesťanů vnímají trvalý homosexuální vztah jako rovnocennou alternativu heterosexuálnímu manželství, neboť je vztahem stejně citovým, zralým a věrným. Mezi nejvýznamnější z nich patří Open Church group, Gay Christian Movement, The Roman Catholic Group Quest a další.

[14.11.2010 Martinka F.]