Potřebnost sexuální výchovy

Sexuální výchova spadá pod obecnou výchovu dítěte, kdy je připomínána jako bio-psycho-sociální kategorie. Jejím cílem je, aby si děti osvojily a kultivovaly své chování, naučily se o osobních a intimních věcech hovořit nevulgárním způsobem, správně se rozhodovat a komunikovat o partnerských vztazích, o rodičovství a dalších tématech, které jsou pro člověka přirozenou součástí. Sexuální výchova rovněž formuje osobnost jedince a na jejím základě se předpokládá, že dítě bude v dospělosti přistupovat nejen ke svému, ale také k rodinnému životu zodpovědným a zdravým způsobem.

Sexuální výchova je nezbytná část výchovy pro dnešní společnost. S pohlavním životem začínají stále mladší děti. Děti, u kterých předpokládáme, že jsou ještě mladí na to, abychom s nimi mluvili o tématech z oblasti sexu a partnerského soužití. V důsledku to vypadá tak, že přibývá stále více neplánovaných rodičovství, potratů, pohlavních chorob atd. Z novodobých poznatků víme, že již dítě staré 3 roky ví mnohé o lidské sexualitě. Vnímá matčino hlazení, objímání, také reaguje na citové projevy mezi rodiči. Postupem času si dítě všimne i tělesných odlišností mezi matkou a otcem a je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Zda dítěti vysvětlíme, proč tomu tak je nebo budeme dělat, jako by nic. I když nám může připadat, že dospívajícímu sdělujeme mnoho informací velmi brzy, měli bychom mít stále na paměti, že je lepší sdělit více informací dříve než málo a později.

Určitě je zapotřebí ze strany rodičů a dalších osob, které se podílí na formování osobnosti dítěte, poskytnout dostatek informací z oblastí sexuální výchovy. Výzkumy prokázaly, že nejvíce poznatků získává mládež od svých kamarádů, z internetu, časopisů a knih. Problémem však zůstává, že spousta dospívajících pak neumí získané vědomosti užitečně aplikovat do praxe. Nedochází tedy k přenesení poznatku na dovednost. To má za následek, že se mládež zachová zcela opačným způsobem. Myslím, že je dobře, že si dítě může v dnešní době vyhledat to, co ho zajímá. I když se opět může jednat o etický problém, zda to dítěti nekazí morálku, existují rodiče a dospělí, kteří o tématech spojených se sexuálním životem, neradi hovoří a účelně se jim vyhýbají.

Odpůrci sexuální výchovy

Hlavním argumentem odpůrců sexuální výchovy je, že jen mládež nabádá a podporuje v sexuální aktivitě. Podněcuje dětskou zvídavost a dospívající pak touží co nejvíce věcí vyzkoušet na vlastní kůži. Mnohé výzkumy však ukazují, že je tomu naopak. Sexuální výchova oddaluje pohlavní styk u dospívajících a také je díky ní mládež zodpovědnější v této oblasti. Přispívá ke zvýšenému užívání antikoncepce a k dodržování zásad bezpečného sexu, k tolerantnějším sexuálním postojům a ke snížení pocitu viny.

Lidé mají svá práva. Mezi ty, patří i právo na informace ve vzdělání. Tedy i děti mají právo se dozvědět o tom, co je zajímá ze sexuální oblasti a podle získaných vědomostí se pak sami rozhodnout v otázce svého reprodukčního života. Jen informovaný a vzdělaný člověk je schopen se rozhodnout zodpovědně a správně.

Sexuální výchova z pohledu etiky

Pro mnohé děti je diskuze o tématech z oblasti sexuální výchovy velmi složitá. Etickým problémem je, jak s dospívajícími komunikovat, ptát se jich a odpovídat na otázky tak, aby se děti nebo samotný přednášející necítil zaskočen, nepříjemně či trapně. Jak hluboko můžeme zajít, abychom jim dali nejpravdivější a nejužitečnější informace v oblasti intimního života člověka. Z takového důvodu je důležité vybrat vhodného pedagoga či jinou kvalifikovanou osobu, která se nebojí o daném tématu otevřeně hovořit a zodpovídat všechny otázky, které děti zajímají. Výbornou metodou je, když se dospívající aktivně zapojují prostřednictvím hraných rolí, řešením problémových úkolů, práci ve skupinách apod. Tímto se učí komunikaci o méně příjemných tématech, vyslechnutí názoru druhého člověka, toleranci jiných možných řešení a především rozhodnout se na základě daných faktů. Ptáme-li se, co je a co není etické, je nutné zdůraznit, že i v sexuální výchově se dostává značného prostoru pro utváření hodnotového systému u každého dítěte, a to v souladu s uznávanými společenskými normami. Můžeme tedy mluvit, o utváření klíčových kompetencí, které jsou pro další vývoj jedince jasně pozitivním znakem.

Z výše uvedených poznatku tedy vyplývá, že sexuální výchova byla, je i bude zapotřebí nejen ve školských zařízeních, ale také v rodině, která je pro dítě prvotním socializačním činitelem.

[Martinka F. 8.11.2010]