Lež jako součást každodenního života

Už od dětství nás rodiče učí, abychom nelhali a byli čestní. Ovšem podle studií, které byly provedeny, zjišťujeme, že v každé etapě svého života lžeme. Bohužel ne jen jednou. Tohle lhaní se podílí na formování naši osobnosti a ovlivňuje naše charakterové rysy. Záleží na tom, v jakých otázkách neříkáme pravdu a jak často. Ne nadarmo se říká: „Jedna lež plodí druhou.“ Při častém lhaní pak můžeme zjistit, že vyhýbání se nepříjemným tématům a skrývání své pravé identity, je v komunikaci s druhými lidmi mnohem jednodušší.

Robet Feldman, profesor psychologie na University of Massachusetts, provedl výzkum, kdy sledoval chování studentů při komunikaci s neznámou osobou a jejich rozhovory si natáčel. 60% studentů pak uvedlo, že během desetiminutového rozhovoru nejméně jednou zalhali. Průměr všech nahrávek byl 2,9 lží během jednoho rozhovoru. Zajímavé bylo, že sami studenti byli velmi překvapeni, jak často a spontánně lhali.

Lžeme také v oblasti neverbální komunikace, kdy se líčíme, používáme parfémy apod. jen proto, abychom zakryli, jací doopravdy jsme. Taktéž lžeme při běžných každodenních situacích, kdy vejdeme do místnosti a řekneme „dobrý den“ všem přítomným nebo na otázku: „Jak se máš“ odpovíme „dobře“, i když se necítíme nejlíp.

Lžeme v různých situacích, různým lidem, za různých podmínek a příčin. Ovšem jen málo kdo z nás má zlý úmysl nesdělovat lidem pravdu. Lžeme většinou nevědomky, a pokud vědomě, tak abychom dosáhli svého cíle či aby nás lidé viděli v lepším světle. Mnohokrát se nám stane, že lžeme, abychom nikomu neublížili. V některých zemích se lží učí k „dobrému vychování“.

Uvádí se, že mnohem horší než lži jsou polopravdy. Jedná se o to, že druhé osobě prozradíme jen část pravdy a zbytek zamlčíme nebo pozměníme, abychom naslouchajícího uvedli v omyl. Zdeněk Vybíral ve svém díle „Lži, polopravdy a pravda v lidské komunikaci“ uvádí dva způsoby sdělování polopravd. První z nich je, když se manželka zeptá svého muže, který se vrátil ze služební cesty, zda ji podváděl se svoji sekretářkou. Manžel odpoví:“ Užíval jsem si s ní každou noc, sváděl jsem ji a ona mě, a taky jsem měl i jiné ženy.“ Cílem manželova sdělení není přiznání, ale aby žena neuvěřila, a tak se již dál nevyptávala. Druhý způsob sdělování polopravd je tzv. úhybný manévr. Manžel odvede pozornost od sebe ke své ženě a odpoví: „ Ty si tady užíváš se sousedem, když nejsem doma, co?“

Nejenom lidé lžou, ale také i zvířata. Když si například zabodnou do nohy trn a kňučí jen proto, aby dostali pohlazení od svého pána. Autorka článku se zmiňuje o tzv. machiavellistické inteligenci, která slouží k dosažení svého cíle v mezilidských vztazích, jejímž jádrem je schopnost lhát a podvádět. Jiné průzkumy také potvrdily fakt, že dobří lháři jsou ve svém životě úspěšnější než poctiví a pravdomluvní lidé, jak v otázce ucházení se o zaměstnání, tak svádění opačného pohlaví.

Zajímavé je, že lžeme i sami sobě. Říká se, že tajemství pro úspěšné lhaní druhým lidem je právě umět lhát sám sobě. Podle francouzské psychoanalytičky Danielle Dalloz je pro dítě pravda procesem učení a fabulace¹⁾ a „lež“ jsou téměř nezbytnými etapami na cestě k pravdě. Vědomě lhát se dítě naučí někdy mezi třemi až pěti lety, ale už před tím, výborně zvládá zapírání (např. bolest břicha, aby nemuselo do školky).

Problémem je, že lhaní patří mezi nejčastější poruchy chování v dětském věku. Nejpozorovatelnější je to u dětí, které vyrůstaly v dětských domovech. Jsou zvyklé smlouvat, podvádět a odkývají a slíbí skoro vše, jen aby získali určité výhody a zisky. Podle Danielle Dalloz můžeme lhaní u dětí předejít tím, že těm, kteří mají odvahu a přiznají se, dáme nějakou odměnu. Nemáme dítě trestat, ale pátrat po tom, proč dítě lže.

Sdělení pravdy není tak strašné. Ovšem pro toho, komu je pravda sdělována. Údajně je to tím, že člověk není na pravdu ani na lež připravený. Pokud si nechceme ničit vztah, neměli bychom ho kazit lži. To neznamená, že by měl náš vztah být stoprocentně pravdivý. Měli bychom tolerovat drobné lži a netahat vždy z partnera všemožné pravdy.

Čerpáno z: Psychologie dnes, článek Kolikrát jsi dneska lhal? od Pavla Koucká, Psychologie dnes, 3/2008

[28.9.2010 Martinka F.]