Z pohledu ženy: Muži přehnaně milující své matky

Matky, nosily nás devět měsíců v lůně, pak nás přivedly na svět a až do našeho skonání nás milují jako nikdo na světě. To je vše moc pěkné, ale jak rozeznat, kdy je čas zakročit nebo zařadit zpátečku, protože váš milovaný přítel, který vám imponuje a potěší po všech stránkách miluje přehnaně svou matku.

Ze začátku vztahu si vůbec ničeho nevšimnete, možná se to ani nijak neprojevuje, protože jste oba zamilovaní. Ovšem při větě: „Chtěl bych tě seznámit s maminkou“, vás trochu zamrazí. Když pak ještě dodá: „Bude se ti určitě líbit. Je skvělá“, tak to začíná být podezřelé. Bude chtít, aby bylo všechno dokonalé. Bude vám říkat, co byste si měla vzít na sebe, o čem máte mluvit a o čem naopak ne, aby jste jeho drahou matinku náhodou nepobouřila. Když pak přijde den D, je pomalu nervóznější než vy.

Situace bude vypadat asi následovně. Vejdete do dveří a v předsíni bude stát žena, které byste měla vděčit za to, že je váš milý na světě a že ho tak dobře vychovala. Změří si vás přísným pohledem od hlavy až k patě. Její oči budou chladné a suše vás podá ruku. Potom s veškerou láskou obejme svého synáčka a zulíbá ho skoro více jak vy, když se večer vrátí domů. Následně na to vaše drahá polovička sladkým hláskem pronese: „Maminko, to je Hanička.“ S přibývající dobou strávenou vedle jeho matinky si začnete připadat jako v jámě lvové. Všichni s vervou usednete ke stolu. Jeho rodička se na vás stále dívá jako na podezřelou havěť, která omámila jejího nejdražšího. Ale co druhý rodič alias údajná hlava rodiny?

Tatínek sedí a dívá se na vás mile, jakože vše naprosto chápe. Zároveň se vás laskavýma očima snaží uklidnit. Podává se jídlo. Ach, dušená kapusta. Naprosto nesnášíte kapustu! Co teď? To jí váš drahý neřekl, že kapustu nesnášíte? V tom se ozve: „Maminko, já ti neřekl, že Hanička nemá ráda kapustu?“ „Oh, já na to asi zapomněla, to je mi tak líto“, ozve se jeho drahá matička. Za žádnou cenu nemůžete připustit, aby nad vámi vedla hned v prvním kole a on měl pak záminku se ohánět tím, že ohrnujete nos nad maminčinou vynikající kuchyní. „V pořádku. Jednou za čas mi nevadí.“ Snažíte se myslet na něco jiného a pomalu do sebe derete kapustu po neuvěřitelně malých kouscích a k tomu zakusujete až přehnaně velké kusy brambor, abyste zabila pro vás tak nechutné kapustové aroma.

Následuje dezert. Při jeho podávání vaše sokyně přiskočí k synovi, vrazí mu hubičku na tvář a povídá: „Jablkový koláč, Honzíčku, ten máš nejradši.“ Alespoň, že vám nevadí jablka. K tomu všemu popíjíte vínečko. Saň v podobě jeho matky se na vás divá každou čtvrt hodinu a zřejmě přemítá zda nejste alkoholik. Už si vás představuje ve svěrací kazajce v nějaké léčebně v zapadlém koutě a hlavně co nejdále od jejího Honzíčka. Přemýšlíte, zda má cenu snažit se na ni zapůsobit a odložit skleničku. Po krátkém uvážení usoudíte, že ne. Při dnešním kapustovém výkonu jste se vynasnažila až dost.

Když ta ženská uváží, že se své skleničky nevzdáte, začne s výslechem. Co dělám, co dělají moje rodiče, kam jsem chodila na školu… Trvá to asi hodinu a půl. Pak následuje blažená chvíle, kdy stojíte mezi dveřmi a loučíte se. Matinka svoje malé děťátko poučí o tom, aby zdravě jedl, teple se oblékal a nechodil na slunce bez pokrývky hlavy. A ten ňouma jí přikyvuje jako poslušný pejsek. Pomalu se to ve vás začíná vařit. Copak nemá svoji hlavu? Ani jednou svoji rodičku nepřerušil, když vás bombardovala otázkami.

Sotva se doma usadíte, zhluboka se nadechnete a vydechnete. Cítíte, že opět můžete dýchat, že jste v bezpečí. Potom však vaše drahé potěšení promluvilo: „Bylo to fajn, že. Maminka je prima.“ To byl vrchol. Rozčílíte se, že to nemůže myslet vážně. Za celý večer vám ani trochu nepomohl, jen si užíval to, jak ho jeho matinka hýčká a na vás vůbec nehleděl. Skončilo to obrovskou hádku, ve které vy, ačkoli jste snědla talíř plný kapusty, nevyjdete jako vítěz. Na jeho drahou ochránkyni člověk nemohl nic říci. Buď se budete usmiřovat výborným sexem, nebo si začnete balit kufry. Od takových mužů je však lepší utíkat co nejrychleji to jde. Takové situace se totiž ve většině případů budou opakovat.

To byl jeden odstrašující případ pro muže milující přehnaně svou matku, který jde ruku v ruce s přehnaně milující své dítě. Vždyť kdo by chtěl celý život poslouchat, že maminka si obývák zařídila takhle, žehlí i trenýrky, nebo dělá každou neděli svíčkovou s knedlíky. Musíte si uvědomit, že ač budete žehlit jako jeho matka, či vařit svíčkovou jako ona, nikdy nebudete lepší než ona. Bitva proti jeho matce je většinou už dopředu prohraná. V druhém případě si z vás udělá druhou matinku.

Muž, hodně závislý na matce, je většinou citově labilní, protože byl zvyklý, že ho matka ochraňovala před zlem světa a rozmazlovala ho a pokaždé když se mu něco nepovedlo ho do noci utěšovala. Takový muž je hodně nesamostatný a život s ním vás možná jako pečovatelku bude bavit jen chvíli. Po čase se budete cítit unavená a on vám to neoplatí tou samou péčí, kterou jste mu dali vy, protože to neumí. Ani ho nenapadne, že byste to mohla očekávat.

Je to zkrátka jednoduché. Pokud se vám zdají výše popsané věci povědomé, zamyslete se, velmi se zamyslete, co s tím udělat. Zda vám na tom člověku hodně záleží, můžete se pokusit s tím něco udělat, ale bude to stát hodně energie. Ve většině případů je však lepší hledat v jiných vodách. A pozor, nemusí to být jen muži, ale i ženy umí být dost fixováni na své matky. V obou případech je však rada stejná…

Andrea Grubnerová