Základy řeči těla

Nejčastější komunikací mezi lidmi je řeč, neboli verbální komunikace. Ale díky tomu ne vždy můžeme poznat, jestli nám člověk lže, je nervózní nebo nás poslouchá. Tyto aspekty můžeme poznat dle řeči těla, neboli komunikací neverbální.

U té rozlišujeme dva základní pojmy: mimika a kinezika. Mimikou rozumíme výrazy v obličeji, mikropohyby obličejových svalů, oční kontakt, pohyby očí a zorniček. Kinezika jsou pohyby těla jako postoj, chůze a gesta. Ráda bych vás nejprve seznámila s mimikou.     Mimika je velmi důležitá při rozhovorech, jako jsou pracovní pohovory, výslechy policie či dokázání lži. Pojďme se na to podívat detailněji. Oční kontakt je nejdůležitější aspekt při mluvě. Dokážeme jím zájem (nebo naopak nezájem – koukání při hovoru do stran, uhýbání pohledem, znuděný pohled), nebo naopak provokaci (pokud se někomu koukáme do očí po celou dobu – působí divně, vyzývavě) a také osobní zájem (při flirtování a sexuální stránce). Ale jak z očí vyčíst víc? Zorničky v očích fyzicky reagují na světlo (zvětšení a zmenšení, zesvětlení a ztmavnutí barvy), ale také na psychologické aspekty. Normální zorničky nejsou zmenšené ani zvětšené, ovšem při psychických procesech je tomu jinak. Pokud člověk po něčem touží nebo je mu to něco sympatické (člověk, věc….) při vidění daného objektu nebo pokud o něm slyšíme dochází k automatickému nevědomému zvětšení zorniček v očích. Můžeme to zpozorovat také při lži, jde o stejný princip. Pokud člověk lže, nervové receptory v těle dají mozku signál a nervová soustava začíná pracovat rychleji. Zrychlí se srdeční puls, kyslík je rychleji produkován do krve, což má za následek roztažení cév a tím se změní struktura panenek – zvětšení. Naopak se panenky zmenšují při nezájmu nebo únavě. S očním kontaktem souvisí svaly okolo očí. Nevědomě oči přivíráme, pokud se nám nezdá nebo nelíbí to, co člověk v danou chvíli řekl (budeme se bavit s člověkem, vidíme že jeho svaly v obličeji jsou neutrální ale po skončení věty nebo zaznění určitého slova trochu přivře oči – nerozumí tomu co mu chceme říct nebo se mu obsah slov nezamlouvá). Díky svalům kolem očí dokážeme rozeznat smích upřímný a hraný. Při upřímném úsměvu se smějou oči a kolem víček se udělají tzv. Vrásky, neboli v danou chvíli větší stažení svalů (také nelze ovlivnit). Při nahraném smíchu se směje pusa a zapojujeme svaly okolo ní – ale nejsme schopni nahrát rozesmáté oči a stažení svalů kolem nich. Stejně jako při smíchu nevyvoláte stahy bránice / pokud máme záchvat smíchu začne se stlačovat bránice – proto bolívá břicho/. Další věcí je zavírání oči pří rozhovoru – pokud se s někým bavíme a dotyčný zavře a otevře oči – nechce danou věc slyšet, respektive vidět. Jestliže člověk zavírá oči v momentě kdy nás uvidí, vidí nás nerad a nebo vůbec nechce. (Půjdete po městě, potkáte známého, který se k vám blíží a sotva začne mluvit, začne také zavírat oči – nerad se s vámi baví). Dále bychom měli sledovat nos – reguluje dýchání, které souvisí s fungováním nervového systému. Jestliže je člověk naštvaný, lže nebo se baví o věcech, které jsou hluboko v jeho nevědomí – dojde k rozšíření nozder z důvodu rychlejšího přívodu kyslíku do krve. Pokud se s někým bavíme a řekneme něco, co dotyčného naštve – než něco řekne tak se rychleji nevědomě nosem nadechne a dojde k minimálnímu (ale viditelnému) zvětšení nosních nozder. Když je člověk nervózní a má zrychlený tep, lze vidět rozšiřování nosních nozder markantněji. Všechny tyto pohyby ve tváři netrvají ani sekundu, jsou však při soustředění dobře viditelné a odhadnutelné.

[TP 17. 12. 2017]