Něco málo o historii golfu
20.10.2008
Dnes již každý asi slyšel o hře, při které mlátíte holí do míčku, přičemž vaší snahou je tento míček dostat do jamky na co nejméně pokusů. Ano, mluvím o golfu. Dnes je sice golf druhou nejrychleji se rozvíjející hrou u nás (1. místo drží florbal), nicméně není to tak dlouho, co byl golf pro nás exotickou hrou anglických džentlmenů.
Přesné místo vzniku golfu je dodnes předmětem vleklých sporů. Někteří mluví o Holandsku, jiní mluví a Anglii. Nejpravděpodobněji je tímto místem ale Skotsko. Podobnou hru jako je golf můžeme nalézt i ve starověkém Egyptě nebo Číně. Roku 1297 se v holandském městečku Loenen aan de Vecht hrál turnaj ve hře, jejichž pravidla přibližně odpovídala golfu. I během dalších století se objevuje spousta zmínek o této hře v mnoha koutech světa. Nicméně, neustále se bavíme jen o jakémsi předchůdci golfu. O hře, která zatím nemá žádná pevně daná pravidla.
O místě vzniku moderního golfu, tak jak ho známe dnes, ale není pochyb. Bezesporu je jím Skotsko. V záznamech můžeme nalézt zmínku již v 15 století, kdy údajně skotský král Jakub II zakázal golf, neboť zdržoval jeho vojáky od tréninku lukostřelby. Potvrzeným nejstarším hřistěm na světě je opět skotský Musselburgh Racecourse, který vznikl již v roce 1672. Je ale známo, že skotská královna Marie zde hrála již o století dříve. O sepsání prvních oficiálních pravidlech golfu se taktéž postarali Skotové a to roku 1774, kdy edinburští hráči vydali první brožuru pravidel golfu.
Hřiště ovšem zpočátku nebylo nijak kodifikováno ani nemělo určený počet jamek. Jakýmsi pomyslným centrem golfu se stal klub v St Andrews. Později se tento klub stal velmi oblíbený pro nejširší šlechtu i královskou rodinu a tak přijal poctu v podobě přívlastku Královský klub St Andrews, což drží dodnes. Členství v tomto klubu je poctou pro tu nejvyšší smetánku celé Brtánie a hrát na tomto hřišti je snem snad každého golfisty. Proč ale o tomto klubu mluvíme? Jeho hřiště totiž po léta zastávalo jakousi předlohu pro všechna pravidla ostatních hřišť. S tím souvisí i počet jamek. Hřiště v St Andrews leží v hornaté krajině na mořském pobřeží. Klub tedy ustanovil jedenáct jamek, kdy přesně tento počet vyhovoval tamějším kopcům. Ostatní kluby tak svá hřiště po tomto vzoru taktéž vybavila jedenácti jamkami. Při postupném hraní se ale zjistilo, že několik jamek v St Andrews je příliš krátkých, a tak se hřiště přestavělo na jamek devět. Zpočátku se hrálo od klubovny až na konec pozemku, ze kterého se muselo zdlouhavě dojít zpět do klubovy. Vystavělo se tedy dalších devět jamek od konce pozemku ke klubovně, takže jsme se dostali na dnešních osmnáct jamek. Od té doby se struktura hřišť téměř nezměnila.
Razantím vývojem probíhalo a neustále probíhá veškeré golfové vybavení. První golfové míčky byly vyrobeny z hovězí kůže. Ty ale příliš neholdovaly tvrdým úderům dřevěných holí. Roku 1848 reverend Adam Peterson vynalezl míček z dužiny stromu Gutta, který umožňoval odpaly až na vzdálenost 225 yardů. Tyto míčky ale vystačily na pouhých 50 let, pak musel přijít Coburn Haskell, který přišel s míčkem vyrobeným z jednoho kusu gumy. Ten létal až na vzdálenost přes 400 yardů. Hráči zjistili, že čím více je míček ohraný, tím lépe létá. Proto roku 1905 vzal William Taylor Haskellův gumový míček a vylepšil ho důlkováním po celé jeho ploše. Tím vlastně vznikl golfový míček, tak jak ho známe i dnes. Roku 1930 americká golfová asociace kodifikovala velikost míčku a váhu míčku. Jeho rychlost letu nemohla přesáhnout 250 stop za vteřinu. S příchodem nových vynálezů se měnil materiál, ze kterého se míček skládal. Dnes se používají rúzné polyuretanové výplně. Na vylepšování technologie výrby míčku se vynakládají částky v řádech miliónů dolarů a samotný vývoj se stal velmi komplikovanou vědou. Ruku v ruce s vylepšováním míčků šel vývoj jednotlivých holí. Z počátku se používaly zcela výhradně dřevěné hole nejrúznějších velikostí. Po vynálezu Petersonova míčku se začalo experimentovat s přidáním železa do hlav holí. Tím se od stávajících dřev oddělily železa. Ke konci devatenáctého století se začaly objevovat i nejrůznější varianty ocelových šaftů. Ty byly dominantní až do počátku sedmdesátých let dvacátého století, kdy do módy přišly grafitové šafty. Grafit jako takový byl shledán ideálním materiálem pro jeho pružnost a dostatečnou tvrdost. Vůbec první celokovové dřevo bylo vyrobeno až na počátku osmdesátých let minulého století. V současnosti se hlavy dřev skládájí vetšinou ze slitiny titanu a dalších nejrúznějších materiálů, což nutilo golfové asociace k některým omezením. Součinitel restituce (známý jako COR) je nastaven na 0.83 a maximální velikost hlavy je 430cc. V Posledním desetiletí se taky objevil úplně nový typ hole – hybrid. Pro konzervativce pěst na oko, pro milovníky nejmodernějších technologií jasná volba. Jak už nám název napovída, tato hůl využívá výhod železa i dřeva. Relativně malá hlava připomínající tvarem vysoká dřeva je vyrobena ze stejných materiálů jako železa. Umožňuje tedy delší odpaly než železa za cenu těžšího provedení přesného úderu.
Vývojem prošly samozřejmě i rúzné pomůcky. První golfový bag se objevil korem roku 1880a později přibyl i člověk, který vybavení nesl – caddie. První golfový vozík zkonstruoval Merlin L Halvorson v roce 1962. Také týčko se začalo objevovat až koncem devatenáctého století, kdy se jednotliví golfoví dychtivci předháněli ve vynálezu toho nejdokonalejšího pomocníka při prvním odpalu. Nakonec se již tehdy ustálilo týčko dnešního tvaru. Samozřejmě bylo vyrobeno ze dřeva, které se ale velmi často láme, a tak se po vynálezu plastu začínaly používat týčka plastová.
Golf je, jak můžeme vidět, sice hrou konzervativní přihlížející k mnoha tradicím, avšak je také moderní hrou využívající nejnovějších technologií. Je tedy zřejmé, že si budeme muset zvyknout na neustálé novinky ať už v použitých materiálech či typech holí...
[LK]
.jpg)
.jpg)
.jpg)
