Djatlovova výprava

Naše planeta nabízí nespočet mnoha zajímavých míst. Ať se již jedná o různé přírodní krásy Země, jako pohoří, nádherné pláže či horská jezera, nebo o historická a kulturní místa, jako jsou různé hrady, zámky či galerie. Jistě bychom přišli na mnoho dalších typů zajímavých míst, kam se člověk rád vrací a která jsou pro něj příjemná.

Existuje však také pravý opak těchto míst. A sice oblasti, kterým se člověk podvědomě vyhýbá. Místa, která na vše živé nepůsobí dobře. Mnoho z nich je neškodných a jen v nás evokují nepříjemný pocit. Na zemi však existují místa, kam by žádný domorodec nikdy dobrovolně nešel. A nejspíš by udělal dobře! Protože místa o kterých mluvíme, jsou spojena se smrtí a tajuplnými záhadami. Jedním z těchto míst je i hora Uralu - Cholat Sjachyl, jejíž název se dá přeložit jako „Hora smrti“...

Nevhodný nápad

Sovětský svaz, rok 1959. Skupina horalů a lyžařů pod vedením Igora Alexejeviče Djatlova, získává skalp jedné hory za druhou. Všichni jsou mladí a užívají si života. Studia na Uralské státní technické univerzitě (kde všichni studovali) se jim pomalu blíží ke konci a není tak na škodu získat oprávnění horského průvodce. K tomu je však potřeba zdolat horu, která je zařazena do kategorie nejobtížněji zdolatelných. Jedna taková se nachází ve středním Uralu. Co na tom, že se jmenuje Cholat Sjachyl (Hora smrti)...

Jakmile se domorodci dozvěděli, co má Djatlov a jeho přátelé v úmyslu, hromadně jim to vymlouvali. Moc ale nepochodili. Mladí studenti z univerzity však měli svou pravdu a nevěřili „povídačkám“ o prokletém místě. Brzy se měli přesvědčit o opaku. Bohužel za to zaplatili až příliš vysokou daň... Nepředbíhejme však.

Jisté je totiž to, že Djatlov a jeho přátelé se vydali 25. ledna 1959 vlakem do města Ivdel, které leží na železnici nejblíže Hoře smrti. Po nakoupení zásob se vydali vstříc svému osudu. Celou cestu si dokumentovali fotografiemi. Původně bylo ve výpravě 10 členů, ale Jurijovi Judinovi se udělalo nevolno a musel posledního ledna své přátele opustit a vrátit se do vesnice. Bylo mu to líto, ale to ještě netušil, že to byla jeho největší životní výhra.

Zaslouží si Hora smrti své jméno?

Poté, co se od přátel oddělil Judin, si výprava schovala své potraviny na konci lesa a poté se vydala směrem k Hoře smrti. Jenže co se nestalo. Nastala sněhová bouře se silným vichrem. Výprava tak musela rozbalit tábor na úpatí hory. Co se dělo poté, nikdo dodnes neví. Výprava se totiž mnoho dnů nikde neukázala a tak byla do kraje povolána záchranná expedice. Dlouho nic nemohla najít, ale po pečlivém průzkumu našla stany tábora bez turistů. Oba stany byly rozřezány, avšak zevnitř! Ve stanech pak byly nalezeny věci, které výpravě patřily, jako bylo oblečení či fotoaparát, který se stal později důležitým zdrojem informací.  Mimo to zde však byly nalezeny i předměty, které výpravě nepatřily.

Vraťme se však zpátky k výpravě. Podle stop, které vedly od stanů, bylo jasné, že někteří členové výpravy běželi ze stanů v – 20 stupních Celsia nazí! Nadto se zde žádné jiné stopy, než od členů výpravu nenašly (snad až na jednu výjimku, o které bude ještě řeč). Co mohlo tak rozrušit výpravu, že najednou z místa tak zběsila utekla? A i kdyby šlo o reálné nebezpečí, proč by někdo spal v – 20 stupních Celsia nahý?

Znetvořená těla

Vyšetřovatelé tak dále sledovali stopy členů výpravy. Ty je zavedly až k okraji lesa, vzdáleného 1,5 km od tábora. Zde je čekalo hrůzné překvapení. Pod velkým cedrem našli ohniště a vedle něho 2 mrtvá těla členů výpravy. Podle stavu mrtvol a kůži na stromě se horalé snažili vyšplhat na cedr, oba tak však činili ve spodním prádle. Další 3 mrtvé nalézá záchranný tým mezi cedrem a základním táborem. Všichni umřeli na podchlazení, až na Slobodina, který má po celém těle modřiny a především utrpěl osmnácticentimetrovou frakturu lebky. Náznak boje však u něj ani u někoho jiného z horalů nebyl prokázán.

Tým záchranářů v oblasti operuje až do května, než najde všechny mrtvoly. Nestačí se však divit, protože zbývající mrtvoly byly silně znetvořeny a měly na sobě oblečení svých kolegů. Tělo Dubinové je nalezeno s chybějícím jazykem, bez očí a patra. Zolotarjov má přeražených pět žeber a chirurgicky má vyjmuty oční bulvy. Všichni mají navíc těžká vnitřní zranění. Podle patologa, který mrtvoly ohledal by takovou sílu nezpůsobil člověk, ale minimálně náraz auta.

Místo záhad

Tým vyšetřovatelů sice všechny turisty našel, ale otázek místo odpovědí přibylo. Některá mrtvá těla navíc vykazovala známky radioaktivity a měla oranžovou barvu. Vyšetřovatelé nevěděli, co si počít. Na případ bylo uvaleno embargo a nikdo o něm nesměl mluvit. Celá oblast byla vyhlášena jako zakázaná a nikdo se k Hoře smrti nesměl přiblížit.

Po čase se však někteří z vyšetřovatelů svěřili svým nejbližším a na veřejnost se dostaly deníky a fotografie od mrtvých. Fotky mimo jiné obsahovaly rozmazaný snímek bílých koulí a na jedné fotografii se vyskytla velká záhadná postava vycházející z lesa. Co to může pro vyšetřování znamenat?

Vzhledem k tomu, že cizí zavinění bylo vyloučeno (absencí cizích stop), mohla několik účastníků zasypat lavina. I kdyby se to doopravdy stalo, tak co ostatní? Kvůli radiaci padla možnost postižením střelou z jaderné rakety. Pravdou totiž bylo, že Sověti zde tyto rakety občas použili. Z tajných dokumentů však vyplývá, že tyto rakety nebyly v inkriminované době použity a navíc vzdálenost od Djatlovovy výpravy měla být několikasetkilometrová. Další možností byl výskyt sněžného muže. Podle domorodců se v oblasti opravdu vyskytuje. Měla tomu nasvdčovat i jedna obří stopa nedaleko tábora Djatlovovy výpravy. Domorodci podle sněžného muže dokonce dali Hoře smrti druhý název – Oroten (Hora kam se nechodí).

Domorodci si však spíše myslí, že výpravu zabily ohnivé koule, které se v oblasti vyskytují. Místní lidé o nich ví od nepaměti a udržují si od nich patřičný odstup. V minulosti prý zabily 9 lidí. Po dlouhá staletí však nikomu neublížily a lidé je považovali spíše za neutrální, když si od nich udržovali odstup.O podobném fenoménu máme mnoho důkazů z celého světa.

Poslední teorií jsou tzv. Kamánovy víry, které měly vzniknout díky tvaru hory a silného větru. Tyto víry mohou způsobovat minitornáda, nepříjemné silné zvuky, vibrace země a infrazvuk. Celkově mají tyto víry způsobovat dezorientaci člověka. Djatlovova výprava tak měla být doslova „posedlá zmatkem“.

I tak někteří skeptici i dnes přicházejí s „logickým“ řešením. A sice, že těla byla oranžová kvůli sluneční záři a za chybějící části těla může tuhý mráz.

[JG 14. 2. 2015]