Pravá ruka ďábla

V nedávných dnech uplynulo 29. výročí od smrti Rudolfa Hesse. Muže, který jeden čas zastupoval samotný symbol zla - Hitlera. Nacistu, který byl ochoten pro své ideály obětovat vše. Proklínaný, nenáviděný, ale především svůj. Ač je již dávno po smrti, jeho příběh do dnešních dnů stále budí pozornost. Není se totiž čemu divit, jeho životopis je totiž stále plný záhad a bílých míst.

Nacista z Egypta

Temná minulost, vzlety a pády? I tak by se dal charakterizovat život Rudolfa Hesse. Nepředbíhejme však. Budoucí třetí nejmocnější muž nacistů započal svou životní pouť 26. dubna 1894 ve starobylé Alexandrii. Překvapivě tedy ne v Německu, ale v Egyptě. Ač se tak od dalších prominentních nacistů lišil svým místem narození, svůj „árijský“ původ měl v rodokmenu. Rudolfův otec byl totiž bohatým bavorským obchodníkem. 

Odhodlaný bojovník ve spárách magie

Po mládí v Egyptě a později v Německu čekala Hesse zahraniční studia ve Švýcarsku po kterých převzal otcovu firmu. Krátce na to se však nad Evropou schýlila mračna a začala 1. světová válka. Hess neváhal. Okamžitě se přihlásil do německé armády jako dobrovolník. Jeho odvaha neutuchala ani navzdory krutým zraněním, která opakovaně protrpěl. Hess chtěl bojovat. Žádná válka však netrvá věčně a to ani ta světová. Hesse tak čekala cesta z armády. Zamířila nejen do univerzity, ale také do tajné společnosti Thule.

V této zvláštní okultní skupině byli činní mnozí budoucí nacisté, podle některých dokonce samotný Hitler. Buď jak buď, tato společnost velmi ovlivnila nejen Hesse, ale de facto celý nacismus.

U kořenů zla

Hess neskončil ale jen u Thule. Stal se jedním z prvních členů nacistické strany (NSDAP). Síla jeho nacistického přesvědčení byla neochvějná. Lidí s podobnými názory přibývalo každým dnem. Po jisté době se tak nacisté odhodlali k riskantnímu kroku – ke státnímu převratu (později nazvaném „pivní puč“). Odvážný počin vedený Hitlerem by se však dal označit za fiasko. Žádný státní převrat se nekonal. Navíc bylo při nepokojích několik nacistů zastřeleno a sám Hitler byl poslán na 5 let do vězení. Spolu s ním zamířil do cely i Rudolf Hess...

Z vězení na výsluní

Jestliže vězení má sloužit jako nápravné zařízení pro zločince, došlo po pivním puči v tomto směru k jednomu z nejhrubějších porušení této zásady v dějinách lidstva. Nejen že nedošlo k napravení zločinců, ti naopak ve vězení stvořili svou „bibli“. Adolf Hitler totiž využil času své internace pro sepsání knihy Mein Kampf. Hitler měl však významného spolupracovníka, bez kterého by tuto knihu jen stěží dal dohromady - nebyl jím nikdo jiný, než Rudolf Hess.

Čas strávený ve vězení byl nakonec kratší, než vyměřil soud. Dílo, které však zanechal světu Adolf Hitler, změnilo svět. Bohužel. Tato kniha změnila i Hessovu kariéru. Jeho cesta šla vzhůru. Někdejší vezeň se stal v předvečer 2. světové války druhým zástupcem Adolfa Hitlera (po Hermannu Göringovi).

Posel míru?

Druhá světová válka Hessovi už tak nepřála. Hess byl především velkým odpůrcem války s Velkou Británií. Nechápal, proč proti sobě bojují dva „árijské“ národy. Rozhodl se tak pro nevídanou věc. 10. května 1941 odlétl do Velké Británie, aby bez vědomí Hitlera vyjednal s Anglií mír! Jak hluboce se mýlil! K žádnému jednání nedošlo. Místo toho byl Hess uvězněn a Hitler ho mezitím v Říši prohlásil za duševně chorého. Z vězení se už do konce života nedostal. Spojenci tak získali zcela zadarmo snad nejdůležitějšího zajatce, jakého kdy za 2. světové války měli. Také se podle toho k němu chovali. Hess byl dokonce několik dnů vězněn ve slavném Toweru. Později byl přemístěn na jeden rozlehlý dům na anglickém venkově. Ačkoliv podmínky jeho internace byly příjemné, pokusil se zde vzít si život. Neúspěšně.

Vězeň

Po válce se Hess opět setkal se svými kolegy z čela Říše. Tentokrát však ne jako mocný hodnostář, nýbrž jako obžalovaný, z těch nejkrutějších zločinů. Norimberský proces, ve kterém byl Hess souzen, poslal mnoho jeho kolegů na smrt. K samotnému Hessovi byl však soud shovívavější. Za naplánování  druhé světové války dostal doživotní trest. Jako jediný z odsouzených si tento trest opravdu odseděl celý, všichni ostatní čelní nacisté byli propuštěni dříve. Za jeho propuštění horovalo mnoho historiků, ale i dokonce sám představitel SSSR – Gorbačov. Hess nakonec zemřel až v roce 1987 - ve věku 93 let. Podle oficiální zprávy na sebevraždu oběšením.

Otazníky zůstávají

Dva základní a nejdůležitější momenty Hessova života nejsou dodnes zcela rozluštěny. Prvním z nich je jeho útěk do Spojeného království. Opravdu chtěl Hess jednat bez vědomí Hitlera? Nebo byl nastrčen, aby vykonal svou diplomatickou misi a po neúspěchu se k němu Hitler neznal? Tato otázka ještě čeká na své potvrzení.

Stejně tak není jasné, jestli se Hess opravdu zabil sám. Spíše se zdá, že byl zavražděn svými bachaři. Hess měl totiž tolik zdravotních komplikací, že si nebyl schopný na sklonku života zavázat ani tkaničky na botou. Navíc nebyl schopen si dát ruce výše než po hrudník, což by mu zabránilo se oběsit. Zdá se tak tedy, že otázkou je spíše kdo rozkázal Hessovu smrt. Tak či onak Hess za své zločiny krutě zaplatil.

[MJ 28. 8. 2016]