Různé scénáře, co nás čeká po smrti…

Tato otázka napadla už asi každého z nás. A čím jsme starší, tím je její zodpovězení pro nás aktuálnější. Také jsme se někdy možná dostali do různých životních situací, kdy jsme byli nuceni nad tímto problémem uvažovat. Například při autonehodě, při přepadení anebo třeba jen při obyčejné narkóze. Co ale budeme skutečně prožívat, až nadejde naše chvilka?

Tuto skutečnost zatím věda nedokázala ani v nejmenším objasnit a tak se nám nabízí spousta možných pohledů, z nichž ani jeden nemůžeme s jistotou potvrdit nebo s  jistotou vyvrátit. Racionální a „vědecký“ přístup říká, že existují pouze ty věci, které je možné zaznamenat smysly anebo měřícími přístroji. Vysvětlit tedy to, co se děje s námi po smrti, je spíše záležitostí náboženství, které má tuto problematiku jako jeden ze svých pilířů. A protože náboženství je spousta, každé si vykládá svět po smrti po svém. Zkusme si tedy představit několik základních teorií, které vysvětlují „život po životě“.

Smrtí veškerý život končí

Vědomí je záležitostí našeho mozku. Veškeré vnímání, myšlenky, pocity a vzpomínky jsou biochemickou záležitostí čistě materiálního charakteru. Žádná duše nebo cokoli transcendentálního v člověku neexistuje. Takže podle této teorie skončí smrtí veškerý život. Odumření mozku má za následek konec nás nejen jako těla, ale i konec jako celého člověka – osobnosti. A jak se asi budeme cítit, až tady nebudem? Jak budeme prožívat tento konec? A jak vůbec může člověk žít s pocitem, že při své smrti ho čeká definitivní a nezvratný konec?

Ráj, peklo a očistec

Podle křesťanské nauky existuje po smrti věčný život v blaženosti pro ty, kteří věřili v Boha a ctili křesťanské zásady, naopak nikdy neutichající utrpení v pekle potká hříšníky, kteří se od Boha odvrátili. Kde se ale takové peklo a ráj nachází? Opravdu může existovat něco naprosto věčného? A jak k takovému přísnému systému odplaty přijdou ti, jež neměli možnost uvěřit (ti, kteří do styku s křesťanstvím nepřišli)? Každopádně je to méně morbidní představa než naprostý konec veškerého života. A také se jedná o slušný bič na hříšníky, kteří se pod představou tohoto zákona snaží alespoň někdy vyhnout se věčnému utrpení v pekle. Kdo by také chtěl žít v neustálé výhni a aby do něj čerti šťouchali vidlemi.

Reinkarnace

Převtělení po fyzické smrti je doménou východních náboženství, zejména buddhismu a hinduismu. Člověk stejně jako v křesťanství není tělem, ale pouze tělo má. Ve skutečnosti je podstata člověka ukryta v mysli, která smrtí nezaniká, jenom se převtělí do nově zrozené bytosti. Na základě svých minulých skutků (karma) se rozhoduje o tom, jestli se zrodíte v novém životě jako boháč v Americe, ubožák v Africe anebo například nějaké zvíře.

Duchové

Existují také teorie, že člověk po své smrti jednoduše vystoupí ze svého těla jako duch a nadále žije na tomto světě. Je nehmotný, neviditelný, může procházet zdmi a někdy má také možnosti (sice velmi omezené) komunikovat nějakým způsobem s živými. Zajímavým fenoménem jsou potom tzv. poltergeistové, kteří jsou schopni například pohybovat předměty. Duchové jsou málokdy zákeřní a většinou nemají tendenci někomu úmyslně ubližovat nebo dokonce přivozovat smrt.

[MJ 20. 2. 2013]