Tajemství jihlavského podzemí

Pokud jste milovníci záhad, určitě jste přemýšleli, jestli existují nějaká tajemná místa i v České republice. O takových místech se příliš nemluví a pokud člověk neví, kde hledat, je velmi těžké se k nim dostat. Jedním z takových míst, kde patrně máme co dočinění s věcmi mezi nebem a zemí, je například jihlavské podzemí.

Jihlavské katakomby mají celkovou rozlohu 50 000 m² a celková délka chodeb je okolo 25 kilometrů. Nachází se téměř pod celou Jihlavou a zejména pod centrem města. Jedná se o velkou, starou a významnou pamětihodnost, která je pozůstatkem po hornické minulosti města. Jihlava byla ve středověku hornické město – přímo v ní a také v okolí se těžilo stříbro. Hornictví má zde tedy silnou tradici a tak se není co divit, že zde došlo k budování obrovského podzemního komplexu. Budování podzemí začalo v souvislosti s rozvojem města a původně sloužilo jako sklepy pro uskladnění jídla, vody a dalších zásob. Později dochází k prodlužování chodeb z ekonomických důvodů – volné půdy byl nedostatek a některé výrobky či jiné věci bylo vhodné skladovat ve sklepech. Místní podzemí sloužilo patrně jako skladiště. V novověku sloužilo svým majitelům jako úložiště pokladů a cenností, později i jako kanalizace. Ke změně využití dochází až s příchodem druhé světové války, kdy tyto katakomby využívalo Gestapo a některé složky nacistů. O tom se ale příliš neví, protože nacisté po sobě zničili veškeré stopy a my můžeme vycházet hlavně ze vzpomínek současníků. A zde začíná první záhada. Prý se zde pokoušeli získat vzácné prvky nebo dokonce najít brány do jiných světů.

Pokud bychom se měli podívat na věc analyticky, tak najdeme v prostorách dvě anomálie. Jedna je svítící chodba (zkráceně označována jako svítivka), která se vyznačuje tím, že její stěny ve tmě světélkují podobně jako fosfor. Jedná se prý o nějaký nátěr, který zde dali nacisté. Tato „záhada“ byla vysvětlena až před několika málo lety. Nátěr je složen z barytu a wurtzitu. Tyto látky mají, co se týče luminiscence, podobné vlastnosti jako fosfor, takže ve tmě jednoduše svítí. Druhá záhada se nachází vedle skalního výklenku, na němž nacisté prý usilovně nějakým způsobem pracovali. Jak již bylo zmíněno, právě v těchto místech hledali nějaké temné síly, které by jim mohly pomoci. V roce 1997 se Stanislav Motl, investigativní novinář z pořadu Na vlastní oči, rozhodl na tomto místě strávit noc. Sám.

I přesto, že jej hodně lidí od tohoto kroku odrazovalo, neustoupil. Opravdu večer vešel do sklepení a strávil tam celou noc. Až do půl páté ráno vše probíhalo bez jakéhokoli náznaku záhady, pak se ale mělo něco změnit. Prováděl, jako už několik hodin předtím, rutinní pochůzku a když procházel okolo skalního výklenku, uviděl a také na kameru natočil stín pohybující se postavy. Nikoho však přímo neviděl. Tato skutečnost se stala dalším důkazem, že v tomto podzemí je něco záhadného. Od této osudné noci se zde vrátil ještě mnohokrát, ovšem s lepším vybavením. Například vzal s sebou senzibilky, které nezávisle na sobě potvrdily existenci prostoru za skalním výklenkem a přítomnost blíže nespecifikované negativní energie v oblasti. Dále byl proveden radarový průzkum, který existenci dalších místností také potvrdil. Když ale došlo k ražbě do skály, ani po několika metrech nikdo nenarazil na žádný prostor. Zajímavostí je také fakt, že při sledování prostoru termokamerami došlo na 6 minut k poklesu teploty v oblasti přibližně lidské postavy až o 1,5°C. Stalo se tak ve stejnou dobu, kdy byl natočen „duch podzemí“, tedy okolo 4:30. Po šesti minutách se opět vrátila teplota na původní hodnotu. Na mystičnosti přidává i svědectví mnoha náhodných svědků, kteří při běžné prohlídce viděli různé stíny a postavy anebo do nich dokonce duchové vráželi.

[MJ 23. 9. 2012]