Život ve vesmíru

Od doby, kdy lidé objevili vesmírná tělesa - ať už to byl Měsíc nebo jiné planety - vyvstala v jejich mysli otázka, jestli na těchto vzdálených objektech bydlí také nějací lidé nebo zvířata. Dlouhou dobu se myslelo, že na Měsíci mohou existovat určité formy života. Když padla tato možnost, přesunula se touha po objevech na planetu Mars. Netrvalo dlouho a ukázalo se, že v naší sluneční soustavě neexistuje žádný inteligentní život. Avšak ani dnes, v době velmi pokročilých technologií, nemohou vědci jednoznačně odpovědět na otázku, jestli život jinde ve vesmíru existuje či nikoli.

Pokud vycházíme z předpokladu, že ve vesmíru existuje teoreticky nekonečné množství vesmírných objektů (protože se vesmír rozpíná a neustále vznikají nové planety), tak se statistického hlediska se někde dříve či později vyvine život s pravděpodobností, která hraničí s jistotou. Bylo by velmi pošetilé a sobecké se domnívat, že v celém tom nekonečném vesmírném kolotoči jsme jediným místem, kde to žije. Nesmíme zapomínat, že život neznamená jen lidi či savce obecně, ale může se jednat o bakterie, rostliny, živočichy, houby anebo o další velkou skupinu života, která je nám doposud neznámá a vyvinula se pouze na dané planetě.

Vědci se domnívají, že život vznikne tam, kde jsou podmínky podobné Zemi. Není to samozřejmě nutnost, pouze dobrý výchozí bod. Když se v těchto podmínkách zrodil život, implikuje to možnost zrodu života ve stejných podmínkách, avšak na jiném místě. A kde bychom mohli život nalézt? Když zůstaneme v naší sluneční soustavě, už jsme zmínili, že život zde nebude na příliš vysoké úrovni, pokud vůbec nějaký. Na měsících Saturnu a Jupiteru můžeme díky nálezům vody či ledu předpokládat určitou formu života, avšak pravděpodobně pouze na úrovni bakterií. Z nejžhavějších kandidátů můžeme jmenovat měsíce Enceladus či Titan. Zde se nachází vodní oceány či obrovské vrstvy ledu.

Pokud by nás zajímal život ve vyšší formě, musíme bádat v jiných vodách než jen v naší sluneční soustavě. Avšak aby se sonda dostala k hranicím sluneční soustavy, potřebovala by na to téměř deset let. Dokud lidstvo nevynalezne nový druh pohonu, který by umožnil cestovat rychlostí např. milion kilometrů za hodinu, jen těžko můžeme pomýšlet na dobývání vesmíru. Musíme si uvědomit, že i při rychlosti 300 000 km / s trvá i světlu několik desítek let, než dorazí k některým planetám. Pomocí vesmírného teleskopu Kepler byly objeveny planety velmi podobné Zemi. Nosí jména Kepler-22-b, Kepler-69-c, Kepler-62-e a Kepler-62-f. Jsou však většinou vzdáleny několik stovek světelných let, takže není reálné, aby se k nim lidstvo v následujících několika desítkách let dostalo.

Takže shrnuto a podtrženo - ve vesmíru pravděpodobně život existuje, avšak v dostupné vzdálenosti jen v omezené formě nebo vůbec a v nekonečných dálavách si můžeme zatím představovat ledaco.

[MJ 3. 6. 2014]